Peerless nevěsta

 V minulých článcích jsem psala o letní svatbě, na kterou jsem šila šaty pro svědkyni a družičky, pro babičku a maminku nevěsty a sama pro sebe. Mimo to jsem ale také měla možnost se podílet na tvorbě šatů pro nevěstu. Šaty si totiž nechala šít ve svatebním ateliéru Peerless, ve kterém již nějakou dobu pracuji.

Nejprve jsme Marijánku doprovodily do půjčovny šatů, kde si zkusila různé styly šatů, které si dříve vyhlídla na pinterestu apod. a udělala si nějakou představu o tom, jaké šaty by se jí líbily. Reálně se však stále ještě dost lišily od těch, které jsme jí ušily. 

 

 

Šaty chtěla ne zcela běžné, ale zároveň ne příliš odvážné, aby se hodily do kostela. Proto nakonec zvolila šaty bez výstřihu vepředu, a naopak s volnými zády. Šaty byly zavazované za krkem, s krajkou na horním díle, která ale byla ještě trochu schovaná pod další látkou a sukni jsme zvolily s řaseným šifonem a s vlečkou. 

Na obřad měla nevěsta dlouhý závoj, který spolu s vlasy tak trochu zakrýval odhalená záda. 

I s delší vlečkou zvládla nevěsta tančit. 

Jelikož byla svatba na Vysočině, připíjelo se svatební kořalkou.

 

Ohledně příprav nevěsty, tak musím vyzdvihnout to, že si ségra dělala sama účes, který se jí dle mého velmi povedl. (Obzvlášť v souvislosti s tím, že není kadeřnice a pouze ji baví česat sebe a ostatní.) Na přípravy využila župánek, který od nás dostala na rozlučce, stejně jako podvazek a obojí bylo také z Peerless ateliéru. 

Jsem ráda, že jsem se mohla podílet na tvorbě šatů pro Marijánku na takto důležitou událost. A to se povedlo především díky Peerless ateliéru, do kterého jsem začala chodit asi tak měsíc před Marijánky zasnoubením, což bylo úplně krásné načasování. Za tu dobu jsem se toho od nejšikovnějších holek spoustu naučila a stále mám pocit, že se toho ještě hodně učím, a ještě musím naučit. Mám k tomu ale skvělé „učitelky“, které umí téměř i zázraky na počkání. Zároveň tady mám konečně prostor trochu doplnit praxi, které jsme na škole měli tak málo. 

Na závěr tu mám pár otázek ohledně toho, jak Marijánka proces výběru a šití svatebních šatů hodnotí:

Napadlo Tě někdy, že by sis nechala svatební šaty ušít?

Tak nějak jsem si myslela, že si je nechám ušít od Tebe, ale ne, že si je nechám ušít v salonu na míru. Protože sobě i mě jsi šila už šaty na maturitní ples, tak to byla jasná volba i u svatebních. A vlastně se to splnilo. 

Jak moc se lišila tvá představa o svatebních šatech od těch, které jsi měla? Viděla jsi někdy podobné? Napadlo Tě, že bys takové šaty měla?

Podobné jsem jinde neviděla. Od doby zasnoubení (nebo i dřív) jsem si představu o šatech tvořila na pinterestu a svatebních instagramech. Moje představa ze sociálních sítí byla jedna varianta šatů a na zkoušce ve velkém svatebním salonu jsem si vybrala ještě další, úplně jinou, variantu. Ale v Peerless jsem nakonec vybrala šaty ještě úplně jiné. Ty byly inspirované jedněmi šaty z kolekce, které ale byly ještě trochu odlišné a my je upravily. A vlastně to byly šaty, které jsem si sama chtěla zkusit, na rozdíl od ostatních, které jste mi vybraly vy. Na instagramu jsem koukala ještě po jedněch, které byly hodně ke krku, což nakonec ty moje taky byly. 

Zároveň se mi do toho povedla zakomponovat i Ondry představa, který nechtěl, abych měla hluboký výstřih, ale odhalená záda by mu nevadila. Komu jinému bych se měla líbit než ženichovi? :-) Navíc celkově moc výstřihy nenosím, takže mi to takhle vyhovovalo. A nejvíc se mi na šatech líbilo, že jsem právě takové nikdy neviděla, jak mají tu krajku a přes to ještě ten šifon, tak to bylo zajímavý. 

Co Tě na zkouškách v atelieru nejvíce překvapilo? Co Tě na té tvorbě nejvíc bavilo?

Překvapilo mě, že první, co jsem na sobě měla, byla jen tělová síťka, takže žádné šaty to nejsou. A pak taky to, jak moc reálné jsou ty scény z filmů, kdy tam člověk jen tak stojí a všichni kolem něj skáčou a drží mu látku a špendlí to na něm. Připadala jsem si jako filmová hvězda. 

Šaty jsem ale řešila v době, kdy už jsme toho měli na řešení hrozně moc jiného, tím pádem důležitost šatů ustoupila. Víc mě bavilo tvořit si tu představu, než reálně vybírat krajku, protože to si člověk uvědomí, že není cesty zpět, a pokud ta jeho představa neklapne, tak to třeba taky může být špatný.

Plánovala jsi nějaké oblečení na převlečení nebo jsi chtěla zůstat v šatech celý den?

Původně jsem ani nechtěla dlouhou vlečku, abych v šatech mohla zůstat celý den. A Ondra si taky přál, abych se nepřevlékala. Dlouhá vlečka mě sice zlákala, ale nakonec jsem zvládla tančit i s ní. Ale měla jsem připravené náhradní oblečení, do kterého bych se v případě potřeby mohla převléknout. Od začátku jsem to ale chtěla udělat tak, abych se převlékat nemusela a až na tu dlouhou vlečku tam nebyl žádný problém, že by mi to bylo nepříjemné a chtěla bych se převléknout. Navíc bylo celý den teplo, takže až na večer jsem si vzala džísku.

Od začátku jsi počítala, že budeš mít závoj? Jaká byla Tvoje představa?

Věděla jsem, že chci závoj. Měla jsem ho na obřad a oběd, a pak jsem ho odložila. Původně jsem ho chtěla i přes hlavu, aby ta cesta v kostele byla ještě víc dojemná a napínavá, ale z toho sešlo, protože by nemuselo vypadat dobře mít část kratší. A rozhodně jsem chtěla ten dlouhý, protože ten krátký do půli zad moc pěkně nevypadá.

 

Nepřemýšlela jsi, že by sis vzala podpatky?

Já a podpatky - jednak bych umřela asi po první půl hodině a jen obřad trval hodinu a půl. Tím pádem bych se stejně přezouvala a pod dlouhými šaty to nebylo vidět. A líbí se mi, když má nevěsta sandálky, je to takové víc vílí. A bílé podpatky bych si asi vzala jednou, ale sandálky ještě unosím.

Jak to hodnotíš takhle půl roku po svatbě? 

Úplně mi to někdy nedochází. Jsem ráda, že je to za námi, jsem ráda, za to, jak to dopadlo. A o to víc se teď těším na svatby ostatních, kde třeba také s něčím pomůžeme, ale už to budeme brát jinak. Jen mě mrzí, že jsme toho času s Ondrou na naší svatbě moc nestrávili spolu, přestože jsme původně chtěli naše hosty obcházet spolu.

 Krásné svatební fotky (stejně jako v pár předchozích článcích) jsou od šikovné Kristýny Machové.