neděle 6. dubna 2014

Večernice

 Už dřív jsem ráda chodila do salonů s plesovými šaty, nejčastěji s mojí kamarádkou Aničkou, a zkoušely jsme si různé šaty. Vždy jsem se těšila, až si budu vybírat šaty na maturitní ples, kde jsem chtěla být jako princezna, s širokou sukní a krásným účesem. Nejčastěji jsem si zkoušela šaty barvy modré, protože mám tu barvu ráda a myslím si i, že mi, jako blondýnce, sluší.

 Nápad, že bych si ušila šaty sama, jsem hned zavrhla, jelikož šaty na maturitní ples nejsou jen tak nějaké obyčejné šaty. Sice jsem už pár plesových šatů ušila, ale na tomto plese si mě téměř každý všimne, a kdyby se mi šaty náhodou nepovedly, tak by to byl malér. I látky, kterou bych na to spotřebovala by bylo moc a byla by škoda to pak jen tak vyhodit, kdyby se mi šaty nepovedly. Zkrátka, zdálo se mi to jako moc tvrdý oříšek.
 Když na to vybírání už došlo, prosinec a s ním i ples se pomaličku blížil a já jsem si vážně měla zvolit šaty, zjistila jsem, že žádné neodpovídají mým představám. Na jedněch se mi nelíbil vršek, na dalších bylo moc třpytivých kamínků, další měly někde kytku nebo nějaké řasení, které mi přišlo přehnané, jiné mě dělaly moc tlustou a když už se mi konečně jakž takž líbil střih, byla odporná barva. No, nevzdávala jsem to a obešla ještě nějaké další salony a když jsem nakonec tedy usoudila, že si vážně nevyberu, zkusila jsem svojí představu nakreslit.

 Barva byla celkem jasná už od začátku, jak jsem už psala, vybírala jsem mezi modrými, a vlastně jsem chtěla tmavě modrou, asi tak jako měla Libuše Šafránková v pohádce Princ a Večernice. Jako oživení jsem si zvolila stříbrný pásek nad pasem, zakončený vzadu mašlí. A střih jsem původně chtěla takový, aby se mi sukně hned od pásku rozšiřovala, ale nakonec mi přišlo, že bude hezčí, mít korzetový vršek až do pasu, který by mě mohl i trochu zeštíhlit.
 Po tom, co jsem zjistila, že spousta holek za třídy plánuje mít modré šaty, byla jsem ráda, že jsem si alespoň zvolila oživení pomocí stříbrného pásku. Vzhledem k tomu, že nahoře nemám moc co vystavovat, rozhodla jsem se mít látku trochu skládanou, abych alespoň opticky nevypadala příliš plochá. S mamkou jsme vybraly modrý satén, který jsem použila na spodní část šatů, a který nebyl tak tmavý jako vrchní organza, která je částečně průhledná a hlavně hodně mění barvu podle světla.
...jedna z prvních zkoušek téměř hotových šatů, pásek s mašlí stále nebyl hotov...
  Když jsem dřív uvažovala, jestli bych se pustila do šití svých maturitních šatů, říkala jsem si vždy, že bych musela začít alespoň půl roku dopředu. Ale jak jsem pořád doufala, že si nějaké šaty třeba vyberu a nebyla jsem stále rozhodnutá pro střih, koupily jsme s mamkou látku až někdy v polovině září. Domu jsem si přinesla igelitovou tašku, ne příliš velkou, i když dost plnou. Trochu jsem nevěřila, že z takové, relativně malé tašky, se mi povede mít maturitní šaty, které se dnes už nedají skladovat jinak, než na ramínku. Šít jsem začala až tak kolem konce října, protože se mi do toho moc nechtělo. Bála jsem se totiž, že se mi to nepovede. Přiznám se, že posledních pár dodělávek v ruce jsem dokončovala 5.12., tedy v den plesu.
...takto vypadalo 11 metrů rozložené organzy...  
...nějak takto vypadaly přípravy na šití...
  
...když jsem měla vršek hotový a chystala jsem se na sukni...
 Na internetu jsem si našla pár návodu na šití korzetu, kterými jsem se inspirovala a ušila jsem si tedy vršek šatů. Dlouho mi pak doma ležel bez sukně, jelikož se mi vůbec nechtělo stříhat celých těch 11 metrů organzy, ze kterých jsem po celodenním stříhání a šití vytvořila 5 vrstev sukně. Spodničku k šatům jsem udělala ze tří vrstev tylu a k tomu mi mamka od své kolegyně sehnala spodničku s obručemi, která mi dělala přesně tak širokou sukni, jak jsem chtěla. Nějakou chvíli také trvalo, než jsem se konečně pustila do pásku s mašlí, protože jsem trochu nevěděla jak na to, aby mašle správně držela tvar a zároveň se nepovolovala. Vyřešila jsem to pomocí vlizelínu a patentků.
  Vlasy si vzala do režie Maruš, moje ségra, a vytvořila mi podle videa z youtube nádherný účes. Jediné požadavky, které jsem měla, byly, aby mi do vlasů přidala tmavě modrou stuhu (ze stejné látky jako stuha na zavazování šatů), a aby se mi ten účes hnedka nerozpadl. Nakonec jsme dozadu přidaly ještě stříbrnou mašličku, která zakryla všechny koukající pinetky a alespoň korespondovala s mašlí na šatech. A účes se vážně nerozpadl hned, vydržel v docela slušném stavu i do pátku a když jsme ho v sobotu rozčesávali, byla to celkem fuška vzhledem k množství laku.
 
  Líčení jsem moc řešit nechtěla a sama bych se nenamalovala asi nijak zvlášť výrazně, ale babička mi domluvila s její známou, která dělá vizážistku u Mary Kay, že mě ten den nalíčí. Samozřejmě mě to potěšilo a byla jsem zvědavá, jaký bude výsledek. Po hodině a půl, co jsem tam seděla, bych se skoro ani nepoznala. Nalíčila mě moc pěkně, jen na můj vkus skoro až moc výrazně. Měla ale pravdu v tom, že na ples se výraznější líčení hodí (už kvůli tmavšímu světlu a aby bylo něco vidět na fotkách).
 Boty jsem si chtěla pořídit nějaké nové, ale žádné pěkné jsem nenašla, tak jsem si vzala jen obyčejné černé, které stejně pod šaty moc vidět nebyly. Doplňky jsem si půjčila od mamky, takové decentní stříbrné barvy od Allure (mám dojem, že je to bílé zlato, ale nejsem si jistá), které dostala od taťky, a které se mi moc líbí. Na nehty jsem si půjčila stříbrný lak od Anči, druhé ségry a navoněla se vůni od DKNY Pure, kterou jsem dostala od taťky k Vánocům a moc pěkně mi voní.
 Zbývalo se tedy barevně sladit s Martinem, který si koupil tmavě modrou košili a stříbrnou kravatu. Trochu jsem se bála, jestli se nám povedlo trefit se do barev a myslím, že nakonec docela ano. :)

 Abych řekla pravdu, až do té doby než byly šaty hotové, jsem si pořádně nedokázala představit, jak to přesně bude vypadat, protože jsem během šití všechno ještě trochu upravovala. S výsledkem jsem byla velmi spokojená a když jsem si šaty sundavala, přišla mi hrozná škoda, že když jsem si s šitím dala takovou práci, tak jsem je nakonec měla na sobě jen chvilku. Jedinou nevýhodou bylo, že jsem si šaty nemohla sundat ani nandat sama, vzhledem ke šněrování, které bohužel tedy patří ke korzetovým vrškům šatů.

 Někteří kluci ze třídy si půjčili fraky, ve kterých pak přišli na ples a podle mě to vypadalo skvěle. Holkám to samozřejmě moc slušelo, všechny načesané, nalíčené a v krásných šatech. 
  Večer na plese jsem si moc užila a mrzelo mě, že to uteklo tak rychle. Děkuju všem, kteří se přišli podívat a současně se omlouvám, že jsem se nestihla každému věnovat tak, jak jsem chtěla. Také mi přišlo škoda, že předtančení (tedy půlnoční překvapení), které jsme nacvičovali docela dlouho, jsme odtancovali tak rychle. Ale myslím, že jsme si těch 7 minut tance všichni skvěle užili. Na video z předtančení od Péti se můžete podívat tady, jen nám to nenasvítili úplně podle našich představ, tak snad něco uvidíte. :) Pro našeho Taťku třídního složili a nahráli kluci tuto písničku, hudba byla více méně převzata, ale slova vymysleli sami. :)
 Na závěr se omlouvám se za kvalitu fotek, bohužel světlo v Lucerně není příliš dobré a podle toho fotky vypadají. Většina z Vás to ale asi zná. Více fotek můžete vidět tady nebo tady.
 Pokud jste dočetli až do konce a neodradila vás neobvyklá délka článku, napište mi své postřehy, jestli se vám šaty líbily, nebo třeba jaký byl váš maturitní ples. :)

4 komentáře:

  1. Ahoj Eliško, šaty se Ti povedly na výbornou. Nechce se mi ani věřit, že to je Tvůj první kousek. Byly dokonalé a Ty jsi v nich byla jako princezna. Máš pravdu, modrá Ti jde moc dobře. Jsi velmi nadaná a já jen doufám, že jednou třeba ušiješ i něco pro mně ;-)
    Vaše vystoupení bylo také moc dobré. Je znát, že jste dobrá parta a máte skvělého profesora. Byl to velmi příjemný večer a moc hezký zážitek. Děkuji, že jsem mohla být součástí. Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, Hanko :) Určitě pro Tebe ráda také něco vytvořím ;) A děkuji, že jsi dorazila :) E

      Smazat
  2. Ani jsem se nenadála a z malého děvčátka si vyrostla do krásné a šikovné slečny. Moc Ti to slušelo a to především Tvojí zásluhou (trochu také díky "domácí kadeřnici"). Jsem ráda, že jsme mohli i my přispět drobnou pomocí ke zdárnému výsledku.
    Obdivuji Tvou odvahu, nadšení a hodiny práce, jež si proměnila v okouzlující výsledek.
    Těším se na pokračování :)
    Mamka

    OdpovědětSmazat

Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)