čtvrtek 24. dubna 2014

DIY návod-jak zúžit kalhoty

 Opět jsem si pro vás připravila článek s návodem, tentokrát na zúžení kalhot. Samozřejmě záleží, jak moc je chcete zúžit, ale pokud jen nohavice (a ne pas), tak to není nic složitého a hned uvidíte jak na to.
 Nerada vyhazuji oblečení z důvodu, že se mi na něm něco nelíbí. Jedním z těchto případů jsou právě kalhoty. Vlastně nemám ve skříni mnoho kalhot, které bych nezúžila nebo jinak neupravila. Proč bych je měla vyhazovat, když se mi líbí např. jak mají udělaný pas nebo jejich barva apod, jen proto, že jsou příliš široké? Když je přitom můžu tak jednoduše zúžit...

úterý 15. dubna 2014

Cut-out

 Když jsem se s Bárou asi rok před naším maturitním plesem dohodla, že jí na něj ušiji šaty, nečekala jsem vlastně, že k tomu opravdu nakonec dojde. Mohly jí totiž nějaké zaujmout v obchodě a měla by šaty jednoduše vyřešené.

neděle 6. dubna 2014

Večernice

 Už dřív jsem ráda chodila do salonů s plesovými šaty, nejčastěji s mojí kamarádkou Aničkou, a zkoušely jsme si různé šaty. Vždy jsem se těšila, až si budu vybírat šaty na maturitní ples, kde jsem chtěla být jako princezna, s širokou sukní a krásným účesem. Nejčastěji jsem si zkoušela šaty barvy modré, protože mám tu barvu ráda a myslím si i, že mi, jako blondýnce, sluší.

úterý 1. dubna 2014

Korespondence V+W


„Život herecký je strašný – někdy vůbec ne.“
Naše úplně poslední návštěva divadla díky KMD. Tímto posledním představením byla Korespondence V+W pod vedením J. Mikuláška.
 Herci byli pouze tři, Voskovec, Werich a žena, která ztvárnila témeř všechny ženy, které se během večera (tedy spíše života V+W) objevily. Celé představení vypovídalo o vztahu mezi tvůrci Osvobozeneckého divadla. Dozvídáme se nejen o míře jejich pracovní úspěšnosti, ale také o jejich soukromém životě. Bohužel byla jejich tvorba omezená tehdejším režimem. Často ve svých dopisech používali jiná možná oslovení a přirovnání. Ani jeden z nich neměl příliš jednoduchý život, ale za to zajímavý a pro mnoho lidí nezapomenutelný. Po rozdělení jejich cest v roce 1948 se ještě párkrát viděli, ale jejich komunikace byla převážně díky dopisům.

 Divadelní představení bylo velmi pěkné, ale vlastně depresivní. První polovinu jsem se bavila mnohem více, některé scény byly hodně vtipné. Lidé, kteří viděli Korespondenci V+W dříve než já, říkali, že se jim to velmi líbilo a bavili se. Musím souhlasit spíše jen s první částí, líbilo se mi to, ale vzhledem ke druhé části bych řekla, že to ideálně vystihlo zakončení našich návštěv divadel. Poslední, depresivní, konec. Bylo však velmi zajímavé jejich nalíčení-bílé obličeje, černé obočí a rty, vlasy nagelované nahoru. A líbilo se mi, že všichni byli stále na jevišti, ale vždy jen jeden poutal naší pozornost ve chvíli, kdy jsme se dozvídali o další části jejich života.
Pokud by vás zajímalo, v čem jsem do divadla vyrazila, podívejte se na tento článek.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/korespondence-vw/