Šedá sukně

 Tuto šedou sukni jsem si přešila víceméně stejně, jako černou sukni, o které jsem již psala. Obě sukně byly téměř totožné a jejich přešití tak bylo hodně podobné. Jen tato sukně prošla nakonec změnami dvěma. 

Pusťte mě ven!

Lístky na toto představení jsme se ségrami daly mamce a babičce ke Dni matek. Díky tomu se nám podařilo si společně užít večer, nejprve na večeři a následně v divadle. Výběr představení spočíval v tom, že si vybraly několik herců a hereček, které by chtěly vidět a podle toho jsme vybíraly představení. Nakonec jsme vybraly toto představení s Ivou Janžurovou, která byla téměř celou dobu na jevišti sama. Poprvé jsem tak navštívila divadlo Kalich. 

Starší herečka Joce de Guérande se ve svém pařížském bytě chystá na živý přenos, od kterého si slibuje menší návrat na televizní obrazovky po delší době. Už je téměř na odchodu a ještě chce z terasy zkusit nový zabezpečovací systém. Systém funguje ale tak dobře, že ona zůstane uvězněná na terase a nedaří se jí otevřít zavřenou roletu. Bohužel i telefon zůstal uvnitř, a tak může pouze naslouchat hlasovým zprávám, které jí nahrávají lidé, kteří se po ní shánění. Prošvihla tak totiž čas, kdy měla být v televizi. Od prvotního naštvání se postupně přesouvá k rezignaci a smiřuje se s tím, že na terase stráví celou noc. Během večera odhaluje svůj životní příběh, který nebyl vždy úplně růžový a po dlouhé době nechává mluvit své pravé já.

Iva Janžurová byla naprosto neuvěřitelná. Být celý večer sama na jevišti musí být hodně náročné, ale ona to zvládla bravurně. Během večera byla řada vtipných scén, ať už ve chvíli, kdy jako Joce řešila, kam si odskočí, co bude jíst nebo jak otevře tu zpropadenou roletu, nebo když se trochu rozpomínala na následující text. Bylo zde ale i pár dost těžkých okamžiků, kdy vyprávěla o svém mládí. Krásné bylo i propojení role a herečky, protože mnohé bylo zcela bezpochyby věrohodné. 

 https://www.divadlokalich.cz/divadlo-kalich/repertoar/pustte-me-ven/

Mikiny

Máte rádi podzim?🍂Já jsem celkem zimomřivá, takže mám nejraději léto. Ale možná ne tak úplně. Protože mě neskutečně baví, jak se nám tu ty roční období střídají. Když se totiž poštěstí a je pěkný podzimní den, kdy sluníčko svítí do barevného listí, které je na stromech i na zemi, můžeme sbírat krásné lesklé kaštany a jít na houby, tak mám moc ráda i podzim. Nakonec i ty podzimní mlhavé dny jsou fajn. Pokud má člověk zrovna možnost na ně koukat z okna s čajem v ruce a být zachumlaný v teplém svetru. Nebo třeba mikině. 

Ženu, nebo život!

V poslední době trochu doháníme kulturní pauzu, která vznikla kvůli covidu. Díky dárku od Martinových rodičů jsme poprvé vyrazili do Divadla Radka Brzobohatého na komedii Ženu, nebo život!.

 Milenec jde za svou milenkou k ní domů na základě telegramu, ve kterém ho k sobě zve. Jenže milenka dostala podobný telegram a naopak jde za svým milencem k němu. Milenec se tedy u milenky potká s jejím manželem, který zmíněné telegramy rozeslal. Manžel ale chce z dané situace vyjít jako vítěz a začne milenci své manželky vyhrožovat. Na výběr mu dá dvě možnosti: buď ho nechá zabít nebo se vyspí s jeho ženou. S druhou možností nejprve milenec vůbec nesouhlasí, ale nakonec se mu to zdá jako schůdnější varianta. Jenže se obává, že jeho žena by na nic takového nepřistoupila a tím by byl ohrožen úspěch celého plánu. I tak ale přijme pozvání na večeři ve čtyřech...

Představení bylo typickou oddechovou komedií, při které není nutné příliš přemýšlet. Přesto se zde  objevovaly situace z manželského soužití, které nemusí být až tak výjimečné. Nechyběla řada vtipných situací způsobených tím, že se někdo vydával za někoho jiného, jiný se tvářil, že celá věc je jinak, než jak opravdu je a snažil se o tom přesvědčit druhé a do toho se na scéně objevovala poněkud zmatená služka. 

 www.divadlorb.cz/repertoar/zenu-nebo-zivot/

Mušelínové šaty

Mušelín, nebo také dvojitá gázovina, je v současné době celkem často používaný a oblíbený materiál. Díky jeho lehkosti a prodyšnosti je na léto velmi příjemný. Zároveň má krepový vzhled, což se hodí především při převozu, protože není úplně nutné ho pak žehlit. Takže ideální na letní dovolenou. Neodolala jsem mu ani já a rozhodla jsem se také si jedny šaty ušít. 

Da Vinci

Do Českého Krumlova jezdím skoro každý rok alespoň jednou. Na vzdory tomu, že je to ráj turistů, se sem vždy ráda vracím. V posledních letech o to raději, protože tu těch turistů není tolik. Tentokrát jsem tady na konci července strávila skoro celý víkend na rozlučce se svobodou, která byla pro Áňu překvapením. Během tohoto víkendu jsme mimo jiné vyrazily i na otáčivé hlediště. Sehnat lístky dva měsíce předem bylo dost obtížné, ale přeci jen se nakonec pár míst uvolnilo. Vzhledem k tomu, že jsme si nemohly vybrat, na co půjdeme, jsem od představení žádná očekávání neměla. A o to více mě překvapilo, jak skvělé to bylo! 

Srdcové královny

O závodních dresech, které jsem šila pro dva týmy AC Olympia jsem už psala v minulých článcích. Celkem jsem letos šila dresy pro tři týmy, tak tu mám ještě ukázku dresů pro ten třetí. 

Konkurz

Vždy mě lákalo jít na nějaké představení na letní scéně. Během léta ale býváme často pryč a není tedy těch příležitostí mnoho. Navíc jsem se tak trochu obávala, aby vyšlo počasí a třeba nepršelo. A letos se podařilo, že jsme na jedno takové představení s Martinem šli. Konalo se na letní scéně v Anežském klášteře a bylo to akrobatické představení Losers Cirque Company.

Na začátek si vytáhli několik dobrovolníků z řad diváků, kteří přišli na konkurz. Měli tedy předvést, co umějí. Postupně však vyřazovali ty, kteří již nepostupovali dále, až nakonec tam zůstalo asi 8 lidí, ze kterých se vyklubali účinkující. Během večera pak vystupovali jak sami, např. na šálách, tak celá skupina, kdy třeba stáli i tři lidé na sobě. Na rozdíl od akrobatického představení Heroes, na kterém jsme byli posledně, se zde více mluvilo, což na jednu stranu trochu usnadnilo orientaci v ději.

Trochu mě ze začátku znervózňovalo, že bylo vidět do hlediště a tím pádem se člověk nemohl „schovat“ ve tmě. Navíc když ještě zvali návštěvníky na jeviště. Jinak ale byl zážitek moc pěkný, jednak díky neuvěřitelným akrobatickým kouskům, které účinkující předváděli, ale také díky letní scéně a pěknému počasí, které nám vyšlo. 

 

www.loserscirque.cz/inscenace/konkurz

Vítejte v Disneylandu

Další ze sportovních dresů, které jsem šila pro závodní týmy AC Olympia, byly na téma Vítejte v Disneylandu. U těchto dresů jsme ladily jejich podobu asi nejdéle. Variant bylo více, až nakonec jedna z trenérek našla krásnou duhovou třpytivou látku, kterou jsme použily na sukni a od té už jsme dovymyslely zbytek.

Rukodělné podvečery

Práce s kůží

Vyrábění téměř čehokoliv mě bavilo asi vždycky. S přibývajícími povinnostmi na něj ale zbývalo čím dál tím méně času. Navíc k řadě rukodělných technik je potřeba nějaké speciální vybavení nebo se materiál prodává ve větším množstvím, než co člověk spotřebuje. A najít si čas jen tak doma něco vyrábět bývá dost obtížné. A proto jsme se s Ivou rozhodly, že zorganizujeme Rukodělné podvečery. V první chvíli nám to sice trochu překazil covid, ale nakonec jsme se do toho od září 2021 přeci jen pustily.

Zavinovací kalhoty

 

Mamka za mnou opět přišla s nápadem, co by ode mě chtěla ušít. Tentokrát to byly zavinovací kalhoty, a protože se nám s holkami také zamlouvaly, šila jsem je hned čtyřikrát. 

Zlaté rybky

Po loňské pauze, která vznikla kvůli Covidu a všem opatřením, jsem stejně jako v předchozích letech, opět mohla šít sportovní dresy pro závodní týmy AC Olympia. I tentokrát mi trenérky nejprve sdělily svou představu, na základě které jsem vytvořila návrh, který jsme dále společně upravovaly a přizpůsobovaly.

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách

Do Divadla v Dlouhé jsme jednu dobu chodili celkem často. Teď jsme se tam podívali po docela dlouhé době s Martinem. Šli jsme na derniéru představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách.

Večerem nás provázeli tři herci - Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matejka, kteří shrnuli všech 37 děl Williama Shakespeara. Některým z nich věnovali delší časový úsek, jako např. Romeo a Julie, které i ve zkratce zahráli. Díky tomu nechyběla řada vtipných situací, kdy herci rychle měnili kostýmy nebo se příliš vžili do své role. Naopak třeba komedie spojili všechny dohromady s tím, že výsledek je vždy stejný. Nakonec z toho vznikl takový mišmaš, že by to mohl samostatný příběh. Mezi díly, kterým věnovali pozornosti více, byl např. Hamlet, kterého jsme slyšeli i v několika zrychlených verzích. Některá díla herci podali prostřednictvím písně, obzvláště rapovaný Othello byl vážně nezapomenutelný. V závěru představení se herci proháněli na jevišti na kolečkových bruslích.

Celkově si myslím, že pro lidi, kteří mají více Shakespearových děl v živé paměti, může být představení velmi zajímavé. Nicméně i lidé, kteří mají víceméně jen zevrubnou znalost jeho děl, se mohou celý večer bavit. Alespoň v našem případě to tak bylo. Zároveň v některých chvílích jsem nevycházela z údivu, ať už při tragédii Titus Andronicus nebo při rapování či jízdě na kolečkových bruslích. Zajímavé bylo mimo jiné i to, že herci interagovali s publikem více, než je v divadle obvyklé. A o skvělých výkonech herců se snad ani nemusím zmiňovat. 

www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/derniery/souborne-dilo-williama-shakespeara-ve-120-minutach/ 

Studium na SPŠO - můj 5. rok

Tento článek jsem si chystala už delší dobu, ale nějak ne a ne se k němu dopracovat. Dopisuji ho tedy až teď, asi tak s tříletým (už?? 😵) odstupem od dokončení oděvky. Omlouvám se za tuto prodlevu a s tím související zkreslené vzpomínky, ale chtěla jsem zakončit sérii článků o studiu na oděvce.

Heroes

 Na toto představení jsme šli především díky tomu, že měl Martin lístky z práce. Přiznám se, že by mě jinak totiž asi nenapadlo, že bychom na nějaké takové představení mohli jít. A přitom to bylo tak super!

Příběh začal rychlou jízdou v autě, která skončila bouračkou a následně se odehrával na operačním sále v hlavě zraněného. Musím říct, že samotný příběh byl pro mě celkem abstraktní, ale to vůbec nebránilo tomu, abych byla naprosto fascinovaná akrobatickými výkony. Kromě již výše zmíněného zraněného, kterého ztvárnil Radim Vizváry, nás celým představením provázelo dalších deset akrobatů ze skupiny Losers Cirque Company.

Je až neuvěřitelné, co všechno člověk může dělat - různá salta, „vznášení se“ na laně, akrobati vypadající jako z gumy, protože každý jiný by si u toho nutně musel natlouct nebo alespoň vyhodit některý z kloubů. Když pak stáli tři lidé na sobě, měla jsem trochu tendenci je jít chytat, protože se mi zdálo, že není možné, aby nespadli. Zaujala mě také bílá látka, která byla natolik elastická a účinkující z ní vystupovali. Smekám před všemi, kteří něco takového umí! Zároveň doporučuji alespoň jednou na nějaké takové představení jít, protože je to opravdu zajímavý zážitek!

www.divadlobravo.cz/heroes/

Smrt obchodního cestujícího

 Po dlouhé době (= po všech lockdownech) jsme se konečně zase vydali do divadla. Tak trochu nás k tomu přiměl voucher do Městských divadel pražských, který jsme dostali. Vybrali jsme si představení Smrt obchodního cestujícího od autora Arthura Millera.

 Celý život se za něčím žene. Za úspěchem. Za životem jako z reklamy. Za lepším platem. A nyní se blíží důchodovému věku. Zdaleka již není tak žádaný, jako dříve býval. Jeho pracovní cesty starým autem už přestávají dávat smysl. Což si myslí i jeho šéf. Synové jsou dospělí, ale stále nejsou tak samostatní a tak úspěšní, jak by si jejich otec představoval. Životní naplnění se jaksi nedostavilo. A co dál? Má to všechno vůbec smysl?

Obvykle chodíme spíše na komedie, ale není úplně od věci jednou za čas zajít i na trochu vážnější představení. V případě této inscenace příběh hlavního hrdiny donutil diváka se trochu zamyslet nad svým bytím. Miroslav Donutil byl skvělý, stejně jako ostatní herci.

 

www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/1091/smrt-obchodniho-cestujiciho

Peerless nevěsta

 V minulých článcích jsem psala o letní svatbě, na kterou jsem šila šaty pro svědkyni a družičky, pro babičku a maminku nevěsty a sama pro sebe. Mimo to jsem ale také měla možnost se podílet na tvorbě šatů pro nevěstu. Šaty si totiž nechala šít ve svatebním ateliéru Peerless, ve kterém již nějakou dobu pracuji.