Během léta jsem měla možnost podílet se na přípravách tak krásné události, jako je svatba. Nevěsta mě poprosila, abych ušila šaty pro družičky a svědkyni. Svatba byla převážně ve venkovském stylu a hlavní květinou byla slunečnice. Od té se také odvíjely barvy svatby - zelená, hnědá a žlutá.
V souvislosti s projektem, který v srpnu a v září běžel na Startovači, na nás Amerikánka „vyskakovala“ z různých koutů internetu. Projekt měl za cíl podpořit fotografickou knihu Tomkiho Němce, která vznikala v době, kdy vzhledem k pandemii nebylo možné hrát divadlo tak, jak jsme na to do té doby byli zvyklí. A tak se muselo začít hrát jinak. Zároveň polovina z ceny knihy šla na podporu organizace Dobré víly dětem, která se věnuje dětem v dětských domovech.
V divadle jsme už nebyli pěknou dobu, naposledy asi v březnu 2020 před prvním lockdownem, a Amerikánka nás natolik zaujala, že jsme ji chtěli vidět. Museli jsme si však s koupí lístků trochu pospíšit, protože zbývaly asi tak poslední 4 představení. Inscenace se hrála v divadle Jatka 78, kde jsme předtím nikdy nebyli a prostor sám o sobě byl zajímavý a dost odlišný od klasických divadel, která většinou navštěvujeme. Sál byl ale současně celkem velký a lidí tam tedy bylo na můj vkus až příliš.
Tereza Ramba a Eliška Křenková diváka seznámí s Emmou Černou a jejím příběhem, který začíná kolem jejích 10 let v 80. letech minulého století v Československu, kdy se dostává do dětského domova. Následuje zkušenost v pěstounské péči a končí v „pasťáku“. Její hlavní motivací, proč to nevzdávat a vydržet to, je vidina cesty do Ameriky, do svobodné země, ve které údajně žije její otec představující pro ni jistotu.
Inscenace byla založena na čtení, které ale bylo tak silné, že diváka naprosto vtáhlo do děje (alespoň v mém případě). Myslím, že pro každého, kdo vyrůstal ve víceméně fungující rodině, je velmi obtížné představit si, co všechno zažívají, a jak se cítí děti, které toto štěstí nemají a vyrůstají v dětském domově. Tomuto představení se však podařilo celou situaci divákovi významně přiblížit. I přes ve výsledku velmi vážné téma nechybělo ani pár vtipných momentů pro odlehčení celé situace.
Nesmím také opomenout kostýmy, které mě velmi zaujaly, protože mimo jiné byly doslova propojeny s celou scénou.
Tyto dvoje šaty jsou opět dalším kouskem, který jsem dostala od tety, že s tím určitě něco vymyslím. A zároveň jsou jedním z těch případů, kdy výsledek nebyl na první pokus finální a šaty ještě prošly dalšími úpravami.
Po prázdninové pauze jsem si opět sedla k sepsání dalšího článku. Výtvorů, které bych tu chtěla publikovat mám celkem hodně, ale v posledních pár týdnech (a měsících) jsem neměla úplně čas je nafotit. Navíc na některých z nich jsem pracovala dost dlouho a teprve nedávno jsem je dokončila. Snad se mi tedy povede se o ně v blízké době podělit formou článku.
Sice už je červen, ale mám tu ještě pár květnových fotek, které jsme stihly nafotit s Luckou přibližně před měsícem. Vyrazily jsme do Třešňovky, kde zrovna krásně kvetly třešně a navíc zde byla ještě část instalace z látek. Dokonce se povedlo, že tam zrovna nikdo moc nebyl a my jsme se mohly projít, užívat si sluníčko a nafotit pár fotek jedné z mých přešitých sukní.
