O rukodělných podvečerech, které připravujeme s Ivou, jsem tu již psala. Máme za sebou první pololetí rukodělných podvečerů v letošním školním roce. Během podzimu jsme se jednou za měsíc vždy v podvečerních hodinách sešly v naší klubovně a společně si vyzkoušely různé rukodělné techniky, trochu se odreagovaly a domu si odnášely povedené výrobky.
Tuto šedou sukni jsem si přešila víceméně stejně, jako černou sukni, o které jsem již psala. Obě sukně byly téměř totožné a jejich přešití tak bylo hodně podobné. Jen tato sukně prošla nakonec změnami dvěma.
Lístky na toto představení jsme se ségrami daly mamce a babičce ke Dni matek. Díky tomu se nám podařilo si společně užít večer, nejprve na večeři a následně v divadle. Výběr představení spočíval v tom, že si vybraly několik herců a hereček, které by chtěly vidět a podle toho jsme vybíraly představení. Nakonec jsme vybraly toto představení s Ivou Janžurovou, která byla téměř celou dobu na jevišti sama. Poprvé jsem tak navštívila divadlo Kalich.
Starší herečka Joce de Guérande se ve svém pařížském bytě chystá na živý přenos, od kterého si slibuje menší návrat na televizní obrazovky po delší době. Už je téměř na odchodu a ještě chce z terasy zkusit nový zabezpečovací systém. Systém funguje ale tak dobře, že ona zůstane uvězněná na terase a nedaří se jí otevřít zavřenou roletu. Bohužel i telefon zůstal uvnitř, a tak může pouze naslouchat hlasovým zprávám, které jí nahrávají lidé, kteří se po ní shánění. Prošvihla tak totiž čas, kdy měla být v televizi. Od prvotního naštvání se postupně přesouvá k rezignaci a smiřuje se s tím, že na terase stráví celou noc. Během večera odhaluje svůj životní příběh, který nebyl vždy úplně růžový a po dlouhé době nechává mluvit své pravé já.
Iva Janžurová byla naprosto neuvěřitelná. Být celý večer sama na jevišti musí být hodně náročné, ale ona to zvládla bravurně. Během večera byla řada vtipných scén, ať už ve chvíli, kdy jako Joce řešila, kam si odskočí, co bude jíst nebo jak otevře tu zpropadenou roletu, nebo když se trochu rozpomínala na následující text. Bylo zde ale i pár dost těžkých okamžiků, kdy vyprávěla o svém mládí. Krásné bylo i propojení role a herečky, protože mnohé bylo zcela bezpochyby věrohodné.
https://www.divadlokalich.cz/divadlo-kalich/repertoar/pustte-me-ven/
Máte rádi podzim?🍂Já jsem celkem zimomřivá, takže mám nejraději léto. Ale možná ne tak úplně. Protože mě neskutečně baví, jak se nám tu ty roční období střídají. Když se totiž poštěstí a je pěkný podzimní den, kdy sluníčko svítí do barevného listí, které je na stromech i na zemi, můžeme sbírat krásné lesklé kaštany a jít na houby, tak mám moc ráda i podzim. Nakonec i ty podzimní mlhavé dny jsou fajn. Pokud má člověk zrovna možnost na ně koukat z okna s čajem v ruce a být zachumlaný v teplém svetru. Nebo třeba mikině.
V poslední době trochu doháníme kulturní pauzu, která vznikla kvůli covidu. Díky dárku od Martinových rodičů jsme poprvé vyrazili do Divadla Radka Brzobohatého na komedii Ženu, nebo život!.
Představení bylo typickou oddechovou komedií, při které není nutné příliš přemýšlet. Přesto se zde objevovaly situace z manželského soužití, které nemusí být až tak výjimečné. Nechyběla řada vtipných situací způsobených tím, že se někdo vydával za někoho jiného, jiný se tvářil, že celá věc je jinak, než jak opravdu je a snažil se o tom přesvědčit druhé a do toho se na scéně objevovala poněkud zmatená služka.