pondělí 15. prosince 2014

DIY návod-jak ušít dárkový pytlík

 Vánoce se nezadržitelně blíží a je čas myslet na dárky. Nevím jak vy, ale já dárky sháním většinou až na poslední chvíli. Nejprve mám totiž problém vymyslet nějaký zajímavý dárek a když se mi povede vymyslet, tak jejich pořízení/výrobu nechávám až na poslední chvíli, jelikož "času je ještě dost". Letos jsme se s Martinem rozhodli dát kamarádům na Vánoční výpravě pár bonbonů Lindt, které alespoň já osobně mám moc ráda. Na tak dobré bonbony to chtělo i nějaký pěkný obal. Takže jsem se rozhodla ušít organzové pytlíky.

úterý 9. prosince 2014

Tutu skirts

 Po dlouhé době konečně zase přidávám článek s výtvorem, tedy výtvory, které jsem dělala od začátku až do konce. Doufám, že se vám tedy mé výtvory budou líbit. Přiznám se, že název tutu skirts pro tylové sukýnky jsem dříve asi neznala, nebo si to alespoň nějak neuvědomila. Když mi však moje spolužačka Deni říkala, že takové sukně s kamarádkou Ančou shání na oslavu, bylo mi jasné, že se musím alespoň pokusit takovéto sukně ušít.

úterý 25. listopadu 2014

Práskni do bot


 Na fb stránkách Divadla na Jezerce probíhá čas od času nějaká soutěž o lístky. Když jsem soutěžila naposledy, nevyhrála jsem sice lístky, ale byly mi nabídnuty za zvýhodněnou cenu, takže jsem přeci jen do divadla šla a to na Práskni do bot od Owena McCaffertyho.  A i z té 14. řady bylo krásně vidět na celé jeviště.
 Představení začalo rozhovorem dvou obkladačů, kteří chtějí ukrást dlaždičky, které jak se zdá, jsou navíc a není k nim dodací list. Starší z obkladačů dostal totiž výpověď a  potřebuje peníze, aby si mohl koupit jiné místo. A mladší si bude moci koupit motorku, kterou tak dlouho chce. Jejich dva kolegové dostali ale stejný nápad, jeden z nich chce zaplatit dceři pobyt ve Francii a druhý se po dlouhé době viděl se svou ženou a chce jí dát peníze pro syna. Během obědové pauzy se navzájem posílají pryč, ale nikomu z nich se nechce opustit místnost s dlaždičkami. Nakonec si sdělí své plány a dohodnou se, že výnos si rozdělí mezi sebou. Jenže dodací list se najde...

 Bylo to asi poprvé, co jsem viděla Jana Hrušínského v představení a s celovečerním zážitkem jsem byla spokojená. Herci mluvili opravdu jako dlaždiči se spoustou nadávek, což mě trochu překvapilo, ale celkově mi přišlo, že se do svých rolí dobře vžili. Nechybělo ani zpestření díky vtipným hláškám.
http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-37-Praskni_do_bot-Owen_McCafferty

pondělí 17. listopadu 2014

Tři mušketýři

Tak jsme zase byli v divadle. Našla jsem na Našim pro radost akci 1+1 vstupenka na toto představení. Tři mušketýři jsou asi jedním z nejznámějších příběhů, ale v režii Hany Burešové je to opět něco nového. Celé představení totiž doprovází skladby skupiny Beatles.
Celý příběh je doprovázen příběhem čtyř slečen, které jsou fanynkami Beatles a jsou zároveň mušketýry. Žijí ale v době kolem roku 1968. Příběh mušketýrů se odehrává ve Francii za vlády krále Ludvíka XIII.. Kardinál Richelieu chce zničit královnu, která tajně miluje vévodu Buckinghama. Mušketýři se musí vypravit do Londýna, aby královně přivezli od vévody zpět diamantové přívěsky, které mu dala na znamení své lásky. Tím ale příběh nekončí. Milady de Winter pokračuje v intrikách a zabije d'Artagnanovu milou, Constance, která byla královninou služebnou. Představení končí ve chvíli, kdy se Beatles rozpadnou a všechny čtyři slečny jsou zklamané.

 Takto zpracované představení bylo zajímavé a jiné než jsem čekala. Některé okamžiky byly vtipné a hezky podané, rozhodně jsem se nenudila. Musím říci, že to byla neobvyklá a trochu ztřeštěná návštěva divadla. Překvapilo mě ale, že představení bylo tak dlouhé, trvalo přes 3 hodiny.
Na sebe jsem si vzala tuto sukni.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/tri-musketyri-2012/

úterý 11. listopadu 2014

Tonight

 Další z upravených sukní jsem opět oblékla do divadla. Tentokrát jsem částečně spojila dvě sukně dohromady. Bílou sukni, kterou jsem zkrátila a trochu zúžila jsem spojila se zbytkem sukně černé, kterou jsem také zkracovala a upravila takto. Čistě bílou sukni bych asi nenosila a i takto ji asi nevytáhnu ze skříně moc často.

středa 29. října 2014

Techtle mechtle

 "Když to jde, je to super...když ne, je to ještě lepší." Opět jsme navštívili Divadlo Na Fidlovačce, jelikož jsme při minulé návštěvě tohoto divadla dostali slevu na představení během října. Vybrali jsme si představení od angličana Dereka Benfielda a rozhodně to nebyla špatná volba.
 V jednom zapomenutém hotelu se rozhodli strávit víkend dva páry. Oba pánové vystupují pod falešným jménem Smith, aby je jejich manželky nemohly nalézt, vzhledem k tomu, že dámy, se kterými víkend chtějí strávit, jejich manželkami nejsou. Situaci nejprve trochu komplikuje a poté zachraňuje recepční Ferris, který určuje koho a kam pošle tak, aby se nepotkal s někým, s kým se potkat nemá. Pan Smith ze zeleného pokoje totiž potká náhodou na recepci paní z pokoje modrého-svou manželku a oba jsou velmi překvapeni, že se potkávají právě zde. Následuje řada humorných situací a vtipného nesmyslného vysvětlování, jen aby člověk nemusel říci pravdu.

Pokud nejste příliš divadelní nadšenci, ale rádi se čas od času do divadla podíváte, tak u tohoto představení rozhodně vedle nešlápnete. Bavila jsem se téměř celou dobu od začátku do konce a to i díky hercům, kterým se povedlo podat komičnost nastalých situací. Některé scény mi přišli trochu přehnané, ale i tak se mi představe
ní velmi líbilo.
Na sebe jsem si vzala sukni z tohoto článku.
http://www.fidlovacka.cz/divadelni-hra/techtle-mechtle 

pátek 24. října 2014

Labyrint

 Zase jsem byla v divadle a zase jsem vytáhla jednu z upravených sukní. Sukně byla dlouhá pod kolena a moc se mi líbil její materiál a i střih. Je sice jednouduše černá, ale velmi se mi líbí, že má kapsy. Jenže zkrácených sukní mám dost, a tak jsem si opět řekla, že by to chtělo ji nějak odlišit. Proto jsem použila zbytek z jiné sukně, která byla z podobného materiálu a vytvořila jsem proužek. Tem jsem poté propletla částí dolního okraje, záměrně trochu nepravidelně.

neděle 19. října 2014

Eva tropí hlouposti

 Po delší době jsem opět navštívila divadlo. Tentokrát poprvé Divadlo Na Fidlovačce. Představení vybírala babička a musím její výběr pochválit. Film pro pamětníky Eva tropí hlouposti podle románu Fan Vavřincové jsem viděla již několikrát (jako malá jsem koukala na staré filmy s prababičkou) a moc se mi líbil. Byla jsem proto zvědavá, jaké to bude v divadle.
 Příběh je složitý a trochu zmatený, pokusím se ho tedy alespoň zjednodušeně přiblížit. Eva je trochu zbrklá a rozjívená mladá dívka, která se rozhodne nastoupit jako sekretářka k panu Záhorskému, sousedovi její milované tety Pa. Chce totiž pro tetičku ukradnout návod na krásné Záhorské růže, které si teta tolik přála. Evy bratr Michal se v Praze zamiloval do krásné dívky a je zoufalý, že už ji nikdy nespatří. Jaké je jeho překvapení, když ji potká v zahradě právě pana Záhorského. Krásná dívka se jmenuje Eliška a její tetička ji nutí do zásnub s otravným a neschopným Fredym. Využije tedy Michala pro svou záchranu, řekne, že je to její snoubenec, italský hrabě, což se tetičce líbí. Michal ale samozřejmě neumí ani slovo italsky. Dalším překvapením je, když se Eva potká s Michalem v domě pana Záhorského. Příběh dále pokračuje loupením, odhalováním loupeží a odhalováním identit jednotlivých postav.

 Marie Doležalová se podle mě krásně vžila do role Evy a stejně tak se mi i Denny Ratajský líbil v roli Michala. Knihu jsem nečetla, ale film se mi líbil a stejně tak toto představení. Podle mě se povedlo vystihnout celou atmosféru příběhu. Pokud máte rádi komedie a chcete se v divadle dobře bavit, mohu tuto iscenaci jen a jen doporučit.
 Mimo jiné jsem do divadla poprvé oblékla sukni, kterou jste mohli vidět v tady.
http://www.fidlovacka.cz/divadelni-hra/eva-tropi-hlouposti

neděle 12. října 2014

Skirt from skirt

 V sobotu jsem byla po delší době opět v divadle (na článek se můžete těšit v blízké době-poprvé jsem navštívila Divadlo Na Fidlovačce a můžete zkusit hádat, na jakém představení jsem byla). A po odpoledním divadle ještě na koncertě (při příležitosti jakéhosi Španělského svátku) v Malostranské besedě. Pro toto kulturní odpoledne jsem zvolila jednu ze sukní, které jsem si upravila.

středa 1. října 2014

Sunshine

 Po dlouhé době opět přidávám článek, tentokrát upravenou sukni. Ráda bych vám ukázala více věcí, které jsem v poslední době vytvořila (a především jsem hodně věcí upravila), ale v tomto počasí nemám příliš chuť něco fotit. Navíc většina věcí je spíše letní, což teď už bohužel moc ze skříně nevytáhnu. Doufám ale, že se nám sluníčko ještě ukáže, protože by mi jinak přišel podzim dost smutný a šedý. Využila jsem tedy jednoho z posledních teplých a alespoň trochu slunných dnů k nafocení těchto šatů.

úterý 9. září 2014

DIY návod-jak zúžit sukni

 Přišel mi dotaz, jestli bych nevytvořila návod na zúžení sukně, a jelikož jsem teď jednu vhodnou k zúžení našla, tak jsem postup rovnou nafotila a podělím se o něj s vámi. Tentokrát to byla další sukně, kterou jsem dostala v hromadě od babičky (první dvě jste mohli vidět tady a tady).
 Vzhledem k délce, jsem se rozhodla ji zkrátit (návod jste mohli vidět zde) a vzhledem k jejím širším bokům, jsem ji chtěla i trochu zúžit (nejsem si jistá, jestli je to na fotce vidět). Já budu tedy zužovat jen širší boky, ale pokud chcete sukni zúžit celou, postup bude stejný, jen ji zúžíte po celé délce nebo tak, jak se vám to bude hodit. :)

čtvrtek 4. září 2014

A zase pečení

 Dlouho jsem sem nepřidala žádný článek z kuchyně a teď jsem trochu experimentovala a dopadlo to docela dobře, tak se s vámi podělím (alespoň o fotky, když už nic jiného nezbylo). Ne že bych se v kuchyni vyskytovala tak málo, ale jen občas vyzkouším něco nového, i přestože mě to hrozně baví. Shrnu tedy mé nejzajímavější kuchařské pokusy za poslední dobu.

středa 20. srpna 2014

DIY návod-jak ušít povlak na polštář

 Minulý týden jsem šila povlak na polštář a rozhodla jsem se, že to rovnou zdokumentuji a třeba by vás to mohlo zajímat.

neděle 3. srpna 2014

Gotika

 Další z kousků, které jsem ušila už před hroooozně dávnou dobou. Tyto šaty byly jedním z mých prvních výtvorů vůbec. Na oddílovou výpravu (podzim 2010) jsme měli připravené hry s gotickou tématiku a tím pádem jsme měli mít přizpůsobené i oblečení. Doma jsem žádné vhodné šaty nenašla, tak jsem hledala jiné řešení. A nakonec jsem se rozhodla, že šaty ušiji. Ani nevím, jak mě napadlo, že bych něco podobného mohla zvládnout, ale prostě jsem se do toho pustila. Jen si nejsem jistá, nakolik splňují představy o gotických šatech. Mojí představu však celkem splnily.

pondělí 28. července 2014

Halena

 Konečně se mi povedlo nafotit halenu, kterou jsem před dvěma lety šila pro Martina. Chtěl ji na tábor, aby mohl nosit něco pohodlného a zároveň tématického k celotáborové hře. Trochu ho ale podezřívám, že od té doby ji moc nenosil. No třeba ještě začne. :)

úterý 24. června 2014

Happy endings

 Sice mám už skoro měsíc prázdniny a myslela jsem si, že budu mít čas realizovat vše, co jsem si naplánovala, ale skutečnost je bohužel jinde. Místo toho jsem se připravovala na přijímačky, jela jsem s babičkou na dovolenou na jih Čech, kterou jsem si parádně užila a teď dovytvářím vše potřebné na tábor, především grafiku (pár obrázků jste mohli vidět u mě na instagramu). Ale nyní mám konečně příležitost napsat další článek. :)
 Mamky kolegyně z práce si u mě objednala dva tužkovníky pro svoje vnučky. Jeden růžový zevnitř s tmavší modrou zvenku a druhý zevnitř žlutý s modrou zvenku. Látky (bavlněné) jsme vybíraly s mamkou a teda netušila jsem, že je tak náročné vybrat hezký odstín barvy, která se mi moc nelíbí. Po dnešním šití se mi povedlo tužkovníky dokončit.

Black and white

 Už jsem se zmiňovala, že mám poslední měsíc dost práce a bohužel málo času na tvoření. O to víc to doženu za pár týdnů, takže se určitě máte na co těšit. Abych řekla pravdu, nepočítala jsem s tím, že za tuto dobu vůbec nějaký článek přidám. A pak jsem jednou odpoledne jela něco zařizovat a vytáhla jsem si ze skříně pruhovaný svetřík s tříčtvrtečním rukávem, který jsem na sobě měla zatím asi jen jednou. Cestou mě napadlo, že jsem si ho vlastně tak před půl rokem upravovala a článek jsem o něm ještě nenapsala.
 
 Babička ho přinesla opět v hromadě s dalším oblečením. Svetřík měl původně dlouhé rukávy, které byly zakončeny černým proužkem, stejně jako okraj svetříku např. u zapínání. Celkově se mi svetřík líbil, ale právě ty rukávy mi byly krátké. Tak jsem si je trochu přizpůsobila. A jak to dopadlo, můžete vidět sami.
Mimo jiné mám na sobě i jedny z kalhot, které jsem si zužovala a návod na zúžení najdete tady.

čtvrtek 29. května 2014

Musíme si pomáhat

 Vyhráli jste někdy něco? Já asi ne, nebo nic moc zajímavého. Až do teď. Na fb stránkách divadla Na Jezerce vyhlašují občas soutěž o lístky. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nic nevyhrála, tak jsem se ani pořádně nepodívala o jaké konkrétní lístky, tedy na jaký den a jaké představení se hraje a rovnou odeslala odpověď. Výsledkem bylo, že jsem vyhrála lístky na následující večer na představení Musíme si pomáhat od Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka.
 Děj se odehrává v letech 1942 a dále, tedy za druhé světové války během okupace Německem. Manželé Josef a Marie Čížkovi u sebe schovají žida, Davida Wienera, kterému se povedlo utéct z Terezína a po dobu dvou let se u Čížkových ukrýval. Jejich častým návštevníkem byl však soused Prohazka, českoněmecký kolaborant, který obdivoval Marii a stále nosil různé, často nesehnatelné, potraviny. Sehnal i práci pro Josefa , který v tu chvíli klesl v očích ostatních sousedů. Když Prohazka začal nevhodně obtěžovat Marii, vymyslela si, že je těhotná. Josef ovšem měl potvrzení od lékaře, že nemůže mít děti a bylo proto potřeba situaci nějak vyřešit. Jediným řešením byl David. Představení končilo ve chvíli, kdy Němci a kolaboranti byli ze země vyháněni a odsuzováni. Čížkovi se tedy přiznali, že Josefova práce byla jen zakrytím skutečnosti, že schovávali doma židovského uprchlíka.

 Představení se mi líbilo. Sama bych si asi tuto tématiku nevybrala (bez předchozího doporučení), ale zpracování bylo velmi pěkné a vtipné a návtěvy divadla rozhodně nelituji. Nečekala jsem totiž, že by se z představení, z takto vážné doby, dala udělat komedie, ale zároveň i ponechat onu vážnost. Obsazení bylo výborné a celkově jsem si večer užila. Navíc bylo zajímavé vidět příběh, který byl zasazen do doby, o které se teď učím na maturitu. Pokud vám tedy nevadí válečné období, mohu představení doporučit.
 Mimo jiné, jsem vytáhla sukni, kterou jste mohli vidět v tomto článku a boty z Paříže, které mi přijdou naprosto krásné, ale neuvěřitelně mě z nich bolí nohy.
http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-11-Musime_si_pomahat-P._Jarchovsky_J._Hrebejk

čtvrtek 24. dubna 2014

DIY návod-jak zúžit kalhoty

 Opět jsem si pro vás připravila článek s návodem, tentokrát na zúžení kalhot. Samozřejmě záleží, jak moc je chcete zúžit, ale pokud jen nohavice (a ne pas), tak to není nic složitého a hned uvidíte jak na to.
 Nerada vyhazuji oblečení z důvodu, že se mi na něm něco nelíbí. Jedním z těchto případů jsou právě kalhoty. Vlastně nemám ve skříni mnoho kalhot, které bych nezúžila nebo jinak neupravila. Proč bych je měla vyhazovat, když se mi líbí např. jak mají udělaný pas nebo jejich barva apod, jen proto, že jsou příliš široké? Když je přitom můžu tak jednoduše zúžit...

úterý 15. dubna 2014

Cut-out

 Když jsem se s Bárou asi rok před naším maturitním plesem dohodla, že jí na něj ušiji šaty, nečekala jsem vlastně, že k tomu opravdu nakonec dojde. Mohly jí totiž nějaké zaujmout v obchodě a měla by šaty jednoduše vyřešené.

neděle 6. dubna 2014

Večernice

 Už dřív jsem ráda chodila do salonů s plesovými šaty, nejčastěji s mojí kamarádkou Aničkou, a zkoušely jsme si různé šaty. Vždy jsem se těšila, až si budu vybírat šaty na maturitní ples, kde jsem chtěla být jako princezna, s širokou sukní a krásným účesem. Nejčastěji jsem si zkoušela šaty barvy modré, protože mám tu barvu ráda a myslím si i, že mi, jako blondýnce, sluší.

úterý 1. dubna 2014

Korespondence V+W


„Život herecký je strašný – někdy vůbec ne.“
Naše úplně poslední návštěva divadla díky KMD. Tímto posledním představením byla Korespondence V+W pod vedením J. Mikuláška.
 Herci byli pouze tři, Voskovec, Werich a žena, která ztvárnila témeř všechny ženy, které se během večera (tedy spíše života V+W) objevily. Celé představení vypovídalo o vztahu mezi tvůrci Osvobozeneckého divadla. Dozvídáme se nejen o míře jejich pracovní úspěšnosti, ale také o jejich soukromém životě. Bohužel byla jejich tvorba omezená tehdejším režimem. Často ve svých dopisech používali jiná možná oslovení a přirovnání. Ani jeden z nich neměl příliš jednoduchý život, ale za to zajímavý a pro mnoho lidí nezapomenutelný. Po rozdělení jejich cest v roce 1948 se ještě párkrát viděli, ale jejich komunikace byla převážně díky dopisům.

 Divadelní představení bylo velmi pěkné, ale vlastně depresivní. První polovinu jsem se bavila mnohem více, některé scény byly hodně vtipné. Lidé, kteří viděli Korespondenci V+W dříve než já, říkali, že se jim to velmi líbilo a bavili se. Musím souhlasit spíše jen s první částí, líbilo se mi to, ale vzhledem ke druhé části bych řekla, že to ideálně vystihlo zakončení našich návštěv divadel. Poslední, depresivní, konec. Bylo však velmi zajímavé jejich nalíčení-bílé obličeje, černé obočí a rty, vlasy nagelované nahoru. A líbilo se mi, že všichni byli stále na jevišti, ale vždy jen jeden poutal naší pozornost ve chvíli, kdy jsme se dozvídali o další části jejich života.
Pokud by vás zajímalo, v čem jsem do divadla vyrazila, podívejte se na tento článek.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/korespondence-vw/

čtvrtek 27. března 2014

Camera bag

 Už je to nějaký ten měsíc, co jsme měli Vánoce, takže je nejvyšší čas podělit se o jeden opožděný dárek. Já jsem byla však pouze tvůrcem. Někdy kolem Vánoc se mě Bára ptala, jestli bych mohla ušít tašku na foťák pro Naty. Souhlasila jsem, možná z části i proto, že jsem čekala, že to bude snazší.

sobota 22. března 2014

DIY návod-jak zkrátit sukni

 Dnes jsem si pro vás připravila trochu jiný článek, než jaké se tu objevují normálně. Opět jsem sáhla po sukni z hromady od babičky (první ze sukní jste mohli vidět tady) a zkrátila jsem si ji, protože se mi přeci jen zdála dosti dlouhá. Tentokrát vám však i ukážu a popíšu, jak takové zkracování probíhá.

čtvrtek 13. března 2014

Dobře rozehraná partie

 Tento týden jsme měli ve škole bac blanc, což jsou maturity nanečisto, a proto jsem ani neměla čas přidávat nějaké články. Po dnech trávených učením doma nebo ve škole, bylo příjemnou změnou jít také někam jinam a to dokonce do divadla. Měly jsme s Bárou zase lístky díky KMD na představení Dobře rozehraná partie od Stefana Vögela. Bylo to vůbec poslední představení, na které se nám povedlo sehnat lístky, a tak jsme lístky vzaly bez toho, abychom zjistily o čem představení je. A musím říct, že to byla trefa do černého.
 Válečný veterán Fred Kowinski  žije sám v bytě, kde neuklízí a vyhazuje všechny hospodyně, které mu jeho syn Leonard přivede. Jediný, kdo smí k němu chodit, je jeho přítel Walt, který s ním již 37 let hraje každý týden šachy. Moc partií ale nedohráli a když ano, tak vyhrával Fred. A to jen díky tomu, že podváděl a tahy si zkoušel dopředu. Když Leonard přivedl Rosalindu, která měla být novou hospodyní, nikdo nevěřil, že druhý den přijde znovu, protože všechny její předchůdkyně se už neukázaly. Ona však přišla nejen druhý den, ale i po měsíci stále ještě k Fredovi chodila a dokonce se sblížili. Leonard se vrátil z cest a byl velmi překvapen, že se s Rosalindou setkává. Byl dokonce naštvaný, když zjistil, jak se oba poznali a sblížili. Walt nešťastnou náhodou zjišťuje, že ho Fred celá ta léta podváděl a rozzuřen odchází. Odchází i Rosalinda, která se pohádala s Leonardem a zřejmě mohla za všechny chyby ve Fredově životě. Nakonec se Walt i s Rosalindou, která u něj začala pracovat jako hospodyně, po nějaké době vrátí.

 Představení se mi moc líbilo, bylo velmi vtipné a herecké výkony byli skvělé. Celou dobu jsem se dost bavila a jak jsem již zmínila, bylo to skvělé odreagování od školy. Pokud máte rádi komedii a nečekané zvraty, určitě mohu doporučit. Zařadila bych toto představení mezi ty lepší.
 A kdyby vás zajímalo v čem jsem tento večer vyrazila, využila jsem teplejšího jarního počasí a vzala jsem si sukni, kterou jste mohli vidět v jednom z mých prvních příspěvků.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/30/Dobre-rozehrana-partie/

středa 26. února 2014

Pavoučí sítě

 Minulý týden měla Anička maturitní ples, který jsme s Martinem navštívili. Poprvé jsem byla v Národním domě na Smíchově a musím říci, že prostory jsou pěkné, ale trochu mě zklamala velikost parketu. Minimálně do poloviny sálu byly rozestavěny velké kulaté stoly pro rodiče a tím se velmi zmenšil prostor k tanci. Když jsme se rozhodli tančit, tak bylo chvílemi velmi náročné vyhnout se potácejícím se opilým dvojicím a po chvíli stejně začali hrát odrhovačky, jelikož na klasiku moc lidí tančit nešlo. Ještě bych ale ráda zmínila, že Aničce to moc slušelo a vypadala jako princezna. :) A některé maturantky měly vážně zajímavé šaty, ale u jiných lidí jsem byla velmi překvapená, co si byli schopni vzít na sebe.
 Na letošní plesovou sezonu jsem si žádné šaty neušila, protože jsem měla dosti práce s šitím mých maturitních šatů, které vám snad již brzy ukážu. Rozhodla jsem se proto vytáhnout ze skříně tmavě modré šaty ze saténu s krajkou se vzorem pavoučích sítí na ramenou a rukávech. Pavouků se dost bojím, ale tento vzor se mi velmi líbí. Bylo to podruhé, co jsem šaty oblékla, poprvé jsem je měla na této opeře.

úterý 18. února 2014

My heart is broken

 Tento tužkovník jsem šila už o prázdninách pro Kláru. Ozvala se mi, že se jí líbí tužkovník, který jsem ušila, a jestli bych jí také jeden neudělala. Tak jsme se domluvily, koupily látky a já jsem se pustila do šití, v pořadí druhého, tužkovníku. Jelikož jsem stroj už měla opravený a nestávkoval stejně jako posledně, bylo šití poněkud snažší, ale i tak to byla práce cca na dvě až tři hodiny a nejhorší jsou všechny ty malé uzlíky.
 
 

středa 12. února 2014

Modrobílá

 Je to už skoro rok, co jsem vymýšlela pro ségru dárek k narozeninám. Vlastně si už ani nepamatuji, jestli jsem to vymyslela sama, nebo jestli si o typ na dárek řekla. Protože má ráda modrou, koupila jsem bavlněnou modrou látku a ušila jsem jí tašku. Uvnitř tašky je i kapsička, sice malá, ale podle mě, že se v tašce hodí (alespoň já takové kapsičky vždy využívám). Tašku jsem předala tetě, která mi na ní nakreslila ségry oblíbené zvíře-kočku.

pondělí 3. února 2014

Nora

 Od září jsme s Bárou potřetí díky KMD vyrazily do divadla. Vybraly jsme si představení Nora od H.Ibsena, které hostovalo v divadle V Dlouhé.
 JUDr. Torvald Helmer si už nemůže přát více. On i jeho krásná a vždy usměvavá žena jsou velmi šťastni. Torvald byl jmenován ředitelem banky, mají nádherný dům a tři roztomilé děti. Jak už to tak ale bývá, náhle do jejich života vtrhne několik nečekaných událostí. Přijíždí Nořina kamarádka Kristina, které nedávno zemřel manžel a hledá si práci. A objevuje se zde i JUDr. Nils Krogstad, který po Noře žádá přímluvu u Helmera, aby ho nevyhodil. Není to však obyčejná prosba. Vyhrožuje Noře, že pokud manžela nepřemluví, aby Krogstada nepropustil, předá mu směnku, na kterou si Nora kdysi půjčila peníze, aby mohla zaplatit manželovo léčení v cizině a na které zfalšovala otcův podpis. Noře se nepodaří manžela přemluvit a je rozhodnutá, že až se to Torvald dozví, tak Nora spáchá sebevraždu. Jeho reakce ale není taková, jakou si ona představovala a vše končí jinak než si divák myslel.

 Představení bych zařadila mezi ty, které se mi líbily více. Ztvárnění bylo moc povedené, jen nás překvapilo, že představení bylo celkem dlouhé a ten konec nás vlastně možná trochu zklamal, ale věřím, že naopak spousta jiných lidí byla potěšena.
Na sebe jsem si vzala tyrkysovou sukni, kterou jsem si ten den ráno trochu upravila a mohli jste ji vidět v tomto článku.
http://www.divadlovdlouhe.cz/hoste.html?repertoarId=227

Buď a nebe

 Když jsem, ani ne před měsícem, přišla k babičce, dala mi vybrat z hromady oblečení, jestli se mi náhodou něco nebude líbit. Většina těch věcí byla dosti velká, což mě celkem odrazovalo. Ale našla jsem tam jednu sukni, řekněme tyrkysově zelené barvy, která byla dlouhá tak do půli lýtek a navíc měla ještě dost široké boky. V pase mi ale byla celkem dobře. Podle stylu ušitých švů bych řekla, že si někdo tuto sukni ušil. Jelikož se mi barevně líbila, rozhodla jsem se, že si sukni upravím. Musela jsem tedy trochu zúžit boky a zkrátit, ale práce netrvala příliš dlouho a dokonce jsem sukni došívala ráno než jsem šla do školy. Chtěla jsem ji totiž rovnou večer odzkoušet v divadle. Vzala jsem si k ní teplé černé punčochy a černé triko s dlouhým rukávem, protože sice letos je zima mírná, ale teplo tedy opravdu nebylo. Po delší době jsem opět vytáhla dlouhý náhrdelník po prababičce, který nosím ráda k jednoduchým vrškům. Máte také nějaké oblíbené kousky po rodičích nebo prarodičích?

úterý 28. ledna 2014

Mam'zelle Nitouche

Do Hudebního divadla Karlín nás vzala babička na operetu Mam'zelle Nitouche od F.Hervého.
 Příběh začíná v klášteře, kde jistý pan Célestin je varhaníkem a učitelem zpěvu. Nejvzornější chovankou a nejlepší zpěvačkou v klášteře je Denisa de Flavigny, která má být provdána za poručíka Fernand de Champlatreux. Do Paříže ji má doprovodit právě pan organista Célestin. Denisa však ale zjistila, že Célestin složil operetu pod jménem Floridor a její premiéra má být zrovna tento večer. Domluví se tedy, že na něj počká v hotelu a pojedou do Paříže pozdějším vlakem, protože autor na premiéře chybět nesmí. Denisa však z hotelu uprchne, jelikož ji divadlo velmi láká. Potká se tam s Fernandem de Champlatreux a padnou si do oka bez toho, aby tušili, že jsou zasnoubeni. Denisa se mu totiž představí jako Mam'zelle Nitouche. Hlavní role operety Corinna, která se dozvěděla, že její Floridor šel do hotelu s nějakou mladou slečnou, odmítá hrát a odchází z divadla. Shodou okolností se tam vyskytne Denisa, která umí celou operetu nazpaměť a může tedy hlavní roli převzít a sklízí velký úspěch. Když se s Célestinem snaží stihnout vlak, zadrží je vojenská hlídka a odvede je do kasáren. Tam se právě koná zábava a mezi nimi je i Fernand. Denisa se k nim ráda přidává a organistovi nezbývá než jiného než se přidat také. Náhle však přichází velitel a Denisa se musí převléci za kadeta. Když se konečně dostali z kasáren, bylo už ráno, a tak se vrací do kláštera. Denisa musí vysvětlit matce představené proč se vracejí, ale jelikož je její oblíbenkyní, tak stačí výmluva "že se nechtěla vdávat a chtěla se vrátit zpět". V tu chvíli zjistí, že její snoubenec se jmenuje Fernand de Champlatreux a prý si vybral jinou, a proto si Denisu už vzít nechce. Denisa se tedy rozhodne, že "poručíka obrátí na pravou víru" a při té příležitosti se mu prozradí. Nakonec jim v cestě už nic nestojí.

 Představení bylo dost dlouhé, ale celou dobu jsem se velmi bavila. Je zde zobrazen velký kontrast kláštera, jehož chovanky jsou slušné a naivní, divadla, které bylo v té době bráno poněkud jinak než jej bereme dnes, a kasáren, kde jsou jen samí muži. Mam'zelle Nitouche jsem viděla ve filmové podobě z roku 1977 a byla jsem tedy dost zvědavá na divadlo. Nevím co se mi nakonec líbilo víc, oboje mělo svoje pozitiva a samozřejmě ztvárnění v divadle je složitější. Musím však říci, že herci odvedli skvělé výkony.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady a k tomu tamvě modrou košili, kterou mám moc ráda.
http://www.hdk.cz/repertoar/27-mamzelle-nitouche/

čtvrtek 23. ledna 2014

Dort

 Mamka měla narozeniny už v září, ale než jsme se dostali k nějaké oslavě, už byl pryč i říjen. A ona to vlastně ani moc slavit nechtěla. Tak jsme jí s taťkou a ségrou přichystali oslavu jako překvápko. Táta uvařil moc dobrou večeři a se ségrou jsme připravily nějaké ty chlebíčky a zobání a já jsem mamce udělala i dort. Nějaký recept na korpus jsem našla na internetu a na náplň jsem měla recept od tety už od minula. S taťkou jsme vymýšleli jaký tvar dortu mám udělat a jak ho ozdobit. Nakonec jsme se dohodli, že čtverec je celkem netradiční a zajímavý tvar a celý dort jsem posypala bílou čokoládou, kterou má mamka ráda. Zvrchu je tedy dort bílý a korpus i náplň jsou tmavé. Výrobou jsem strávila skoro celý den u babičky, ale s výsledkem jsem byla celkem spokojená. Samozřejmě se to nedá srovnávat s profesionální prací, ale chtěla jsem si to zkusit, docela mě to bavilo a chtěla jsem mamce udělat radost.

sobota 18. ledna 2014

Piano

 Už je to dlouho, co jsem chodila do tanečních. A člověk to všechno až moc rychle zapomíná. Bohužel. Samozřejmě k tanečním patří i maškarní prodloužená. Na maškarní jsem byla hned dvakrát, jednou když jsem chodila do základek a podruhé, když jsem chodila do pokračovaček. Ten druhý rok jsem si říkala, že by to chtělo vážně něco zajímavého, a tak jsem přemýšlela co si ušiji. Nakonec jsem usoudila, že takový klavír by nemusel být příliš složitý na realizaci a zároveň je to zajímavý nápad a já nějakou dobu na klavír hrála a i dnes si ještě něco pamatuji.
 

Jen jsem teda měla šaty trochu nakřivo, jelikož látka dost klouže, ale věřím, že máte dosti představivosti a domyslíte si jak šaty vypadají. :)

čtvrtek 9. ledna 2014

Asanace

  Poslední týden před Vánoci jsme vyrazily s Baškou do divadla. Opět díky lístkům z KMD. Tentokrát to bylo divadlo Na zábradlí, kde jsme už jednou byly. Vybrali jsme si představení Asanace od Václava Havla. Zřejmě měli málo diváků, tak nám vyměnili lístek (bohužel jsme dostali jen napsaný v ruce místo tištěného) a místo na balkóně jsme nakonec seděli v přízemí, odkud byl ale také dobrý výhled.
 Na hradě přebývá 7 lidí, kteří se podílejí na projektu demolice starého malebného podhradí a na jeho místě chtějí vystavět paneláky, kde by mohlo žít o mnoho více lidí a za mnohem lepších podmínek. Obyvatelé se samozřejmě bouří a i samotným architektům se do práce příliš nechce. Mezitím se tam vystřídají dva inspektoři. Když přijde první a oznámí architektům, že asanace nebude, mají z toho všichni radost, ale ta netrvá příliš dlouho. Chvíli po té přijde inspektor nový a plány zase změní. Zároveň s tím řeší architekti své milostné životy a city, které nejsou příliš jednoduché.

 Václav Havel zachytil zřejmě velmi dobře tehdejší situaci v Československu, ale myslím, že hra dost zobrazuje i dnešní společnost. Představení se mi líbilo, ale nevím, jestli bych na něj šla znovu. Nejvíce mě (a asi i spoustu dalších lidí) rozčiloval tajemník, který byl autorem celého projektu.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/asanace/

sobota 4. ledna 2014

Knoflíky

 Tuto sukni jsem dostala od babičky. Už nevím, jestli ji vyštrachala v nějaké staré skříni, nebo jestli ji přinesla v nějaké z tašek, které občas od někoho dostane. Přišla mi však zajímavá, ale jak to tak bývá, byla dost dlouhá. Mě samozřejmě nenapadlo nic jiného, než sukni zkrátit. Nikdo se totiž stejně netvářil, že by ji chtěl nosit. Tak jsem ji zkrátila a pak mi ležela v šatníku tak rok, rok a půl. Nedávno byla u mě Baška, a protože jsme druhý den šly do divadla, kam jsem si chtěla vzít nové šedé punčochy (podle Bašky jsou do hněda, tak já nevim), tak jsme vymýšlely s čím by se punčochy daly použít. A tak jsme našly tuto (mnou zapomenutou) sukni a dohromady to vypadalo celkem dobře.

středa 1. ledna 2014

Polštářky

 Šťastný nový rok vám všem! Doufám, že jste spokojeni s tím loňským a pokud ne, tak snad ten letošní bude o to úspěšnější. :) Vzhledem k tomu, že času je vždy nedostatek, tak bych vám ráda popřála (a vlastně i sobě), abyste stihli tento rok vše, co si naplánujete a viděli se se všemi, s kým chcete. To mě přivádí k jednomu výrobku, který jsem před Vánoci udělala...
 Mamka se po dlouhé době začala vídat s kamarádkami, řekněme z mládí. Během podzimu měly obě kamarádky, vlastně všechny tři (i mamka), narozeniny, a tak se mamka rozhodla, že si nechá ode mě pro ně něco ušít. Nejdřív vymýšlela kosmetickou taštičku, ale nakonec jsme se shodly, že nevíme, jestli by je používaly. Tak jsme se nakonec domluvily, že ušiji pro každou polštářek (obě mají totiž děti, kterým ho můžou třeba dát).  Polštářky nejsou příliš velké, ale prý měly úspěch.
 
Použila jsem bavlnu a barvy na textil.
 
Na jeden jsem nakreslila trajdu copatou, protože mamky kamarádka má takovou přezdívku. A na ten druhý jsem nakreslila kačenku, jelikož dotyčná sbírá (nebo možná sbírala) kačenky.