úterý 27. prosince 2016

Na powerbanku

 Delší dobu nebyl žádný nový článek, ale to hlavně proto, že jsem (opět) trochu podcenila přípravu vánočních dárků a nechala jsem je na poslední chvíli. Ale teď vám alespoň můžu ukázat, čím jsem posledních pár dní před Vánoci trávila a co jsem vyráběla. 

pátek 16. prosince 2016

(s)tylová

Vůbec nevím, jak se to mohlo stát, ale původní článek, který jsem o této sukni napsala, nějakým záhadným způsobem zmizel.Takže ho píši znovu a už si vůbec nepamatuji původní znění. 
Už na loňskou plesovou sezónu jsem si ušila tuto tylovou sukýnku a černou saténovou halenku. Od minulého roku ale již obojí prošlo řadou úprav. Loni jsem měla halenku a sukni mimo jiné na maturitním plese sestřenky, ze kterého je tato fotka. 

středa 7. prosince 2016

Když ptáčka lapají...

 Stejně jako posledních pár let, i letos jsme před Vánoci vyrazili s rodinkou a babičkou do divadla. Tentokrát jsme vybrali představení od G. Feydeau ve Vinohradském divadle, které mělo premiéru na začátku listopadu. 
 Fernand de Bois má před sebou nelehký úkol. Musí své milence, varietní zpěvačce, Lucettě oznámit, že se s ní rozchází, protože se bude ženit. Vzít si má dceru baronky, Vivian, a už tento večer k nim má přijít podepsat svatební smlouvu. Nemá tedy příliš mnoho času své rozhodnutí Lucettě oznámit. Shodou náhod si ji paní baronka na dnešní večer pozvala, aby zpívala na zásnubním večírku její dcery. Lucetta nic nejprve nic netuší, ale když se dozví pravdu o Fernandovi a Vivian, rozhodne se ho ztrapnit a všichni se dozvědí, že ona je jeho milenkou. Fernand je velmi zklamán a naštván, protože baronka ho vyhodila od sebe z domu a on Lucettu už nechce ani vidět. Naopak Vivian je nadšená, protože podle ní je ideálním manželem právě ten, který již měl mnoho žen a nejlépe, pokud se některá z nich chtěla kvůli němu zabít. K tomu se stále objevuje pan Bouzin, který je ne úplně šikovným skladatelem písní pro Lucettu, pan Fontanet, kterému přezdívají Prskavec, nebo španělský generál Irrigua, který se o Lucettu uchází a chce zabít všechny soky. Nemluví ale příliš dobře česky (v originále francouzsky) a vzniká tedy řada vtipných situací, kdy ostatní úplně nechápou, co chtěl říct.

 Představení se mi moc líbilo, zhodnotili jsme, že to byla přesně ta oddechová komedie, při které člověk na nic nemyslí a jen se baví. Obzvláště se mi líbil Václav Svoboda v roli pana Bouzina, Petr Rychlý jako generál Irrigua a Václav Vydra jako pan Fontanet. Také jsme viděli jistou podobnost mezi rolí Václava Svobody v tomto představení a v představení Jen žádný sex prosím, jsme přece Britové, kde ho také neustále všichni posílají otevírat dveře a v obou představení hraje takového, řekneme, ňoumu, který ale dodává představení na vtipnosti. Bohužel jsem ale ten den dopoledne byla na vrtání zubu, tak mě docela bolela pusa a ještě k tomu jsme málem přišli pozdě (bylo to fakt na poslední chvíli), takže jsem z toho byla trochu přešlá, ale i tak jsem si večer užila. 
Na sobě jsem měla tuto černou sukni.