čtvrtek 27. října 2016

Maxi sukně


 Tuto sukni jsem ušila už hrozně dávno, ale měla původně trochu jiný střih. Vepředu kratší, vzadu delší... Když jsem jí ale teď vytáhla ze skříně, vůbec se mi nelíbilo zpracování (asi vím, proč jsem jí neměla ani jednou na sobě...).

neděle 23. října 2016

Šátkové nekonečné tunely

 V posledních pár letech jsem si zvykla nosit něco na krku téměř dvě třetiny roku. Většinou když teplota klesne pod 15 °C, tak už bez omotaného krku ven nevyjdu. 

úterý 18. října 2016

Zahraj to znovu, Same

„S ženskýma to máš jednoduchý! Ještě jsem nepotkal žádnou, kterou by nepoučila facka, nebo dávka z pětačtyřicítky...“
 V divadle Na Jezerce jsme s Martinem už párkrát byli a ani jednou nás nezklamalo. Proto jsme rádi využili nabídky na slevomatu a šli tentokrát na Zahraj to znovu, Same od Woody Allena.
 Felix truchlí po tom, co od něj odešla jeho žena Nancy. Jeho kamarád Dick s manželkou Lindou se mu snaží dohodit nějakou z Lindiných kamarádek. Felix se však jako filmový kritik vždy přetvařuje, protože má pocit, že jako pravý Felix nikoho nemůže zajímat, ale jako Humphrey Bogart by mohl některou z žen okouzlit. S žádnou se mu to však nepodaří. Až jednou, když Dick odjede na služební cestu, přijde Linda k Felixovi, protože se doma cítila osamoceně. Felix svádí vnitřní boj, přeci jen je to žena jeho kamaráda, ale velmi ho přitahuje. Zájem je však oboustranný a oni spolu skončí v posteli. Druhý den ráno, když jde Linda pro snídani, tak k Felixovi přijede zoufalý Dick, protože Lindu podezírá, že někoho má. Felix je celou dobu velmi vyděšený, ale Dicka ani nenapadlo, že by tím dotyčným mohl být právě Felix. Když se Linda vrátila, poslal jí Felix za Dickem, a Linda ráda šla, protože nechtěla své manželství zničit. Felix je z toho trochu nešťastný, ale jeho pozornost brzy odvádí nová sousedka, kterou oslnil svými články filmového kritika.

 Velmi zajímavé bylo doplnění představení projekcemi s Josefem Abrhámem a Libuší Šafránkouvou, obzvlášť, když Abrhám v roli Bogarta mluvil s Felixem a radil mu, co má dělat, aby uspěl. Také bylo velmi pěkné ztvárnění Felixových představ nebo vzpomínek. Jan Hrušínský v roli Felixe a Miluše Šplechtová v roli Lindy byli naprotsto skvělí. Nechyběla ani řadu vtipných situací, při kterých se občas rozesmáli i herci navzájem.
 Na sobě jsem měla po dlouhé době tuto sukni s knoflíky.

pondělí 10. října 2016

Kalifornská mlha

„ ... Pollock byl Kerouac na plátně: jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní cvoci, kteří mají být spaseni, ti kteří chtějí mít všechno – a hned!, ... “
 Po delší době jsem vyrazila do divadla zase s Bárou a trochu jsme si zavzpomínaly na naše časté divadelní večery, které jsme měly díky Klubu mladého diváka. Vybraly jsme si představení Kalifornská mlha jehož autorem je Stephen Sachs.
 Bývalá barmanka Maude žije v kempu v přívěsu a sbírá věci, které ostatní už vyhodili. Mezi věcmi našla takhle obraz, který je možná od Pollocka. Pozvala si proto odborníka na výtvarné umění, aby jí řekl, zda je obraz pravý. Po vyplnění několika papírů se Lionel na obraz podívá a během chvilky prohlásí, že Pollock autorem obrazu není. Maude tomu v žádném případě nechce věřit a po nějaké době ukazuje i shodu otisků prstů mezi otiskem na obraze a otiskem na Pollockově obraze Levandulová mlha. Maude také přizná, že by měla zájemce o obraz, který nabídl celé 2 miliony dolarů. Jí ale nejde o peníze, ale chce, aby Lionel uznal, že je to opravdu Pollock, a aby tak vyšla pravda najevo. Lionel to ale uznat za žádnou cenu nechce. Maude však nemá peníze na to, aby si mohla dovolit pozvat ještě jiného odborníka. Během představení se také dozvídáme něco z minulosti obou postav. Slušně oblečený a uhlazený Lionel se při povídání o umění rozvášní, naopak slovník Maude je celou dobu velmi zajímavý a naprosto vystihuje ženu žijící v přívěsu. 

 Představení bylo zajímavé, tentokrát spíše na zamyšlení o životě. Vilma Cibulková byla naprosto skvělá a věrohodná v roli Maude a Luborovi Šplíchalovi role Lionela také seděla. Zprvu se zdálo, že Maude pouze věřila, že díky obrazu zbohatne a bude mít šanci změnit si život, pak se ale ukázalo, že vzhledem k nabídce, kterou dostala, jí o peníze až tak nejde, ale chce dosáhnout pravdy.
Na sebe jsem si vzala tuto modrou sukni, ale docela jsem mrzla, i přestože jsem si vzala už zimní kabát. 

neděle 9. října 2016

Béžový svetřík

 Po dlouhé době jsem tu opět s novým článkem. Mám teď rozdělaných spoustu věcí, které během podzimu dodělám a snad i nafotím, takže se máte určitě na co těšit. :-)

středa 5. října 2016

Famílie

 Díky kartičce Klubu přátel DNF jsem šla s mamkou na představení Famílie od Joe DiPietro. Nejvíce jsme se asi těšila na Elišku Balzerovou.
 Každou neděli se Nick schází se všemi svými prarodiči na oběd. Je jediný, kdo jim z rodiny zůstal, protože jeho rodiče i jeho sestra se odstěhovali na druhý konec Spojených států. Jednou přichází Nick se skvělou novinkou, kterou chce svým prarodičům sdělit. Vzhledem k živé a vášnivé atmosféře, která tam vždy panuje, není snadné jim to říct. V práci ho povýšili. Ale kvůli tomu se musí přestěhovat na druhý konec Ameriky. Všichni čtyři prarodiče tuto zprávu berou velmi těžko a chtějí Nicka přesvědčit, aby je neopouštěl a zůstal tu s nimi. Domluví se proto s Caithlin, dcerou známé babičky Emmy, aby přišla také na oběd. Nick dopředu nic netuší a celou dobu se za své prarodiče omlouvá a trochu je napomíná. Caithlin se mu však líbí. Když jí však chce při odchodu pozvat na večeři, ona to odmítá, protože se jí nelíbilo, jak se choval ke svým příbuzným. Následně on vyčítá všem čtyřem, že nechce, aby mu organizovali život. Tato hádka ale končí v nemocnici, protože se Nickovi udělalo špatně. Několik následujících dní je u svých prarodičů, kteří se o něj starají a společně hrají různé hry a oni mu vypráví historky z mládí. On je všechny najednou vidí z jiné strany než obvykle. Na svém odjezdu však stále trvá. Znovu se sice potkává s Caithlin, která přijímá jeho nabídku na večeři a zdá se, že by přeci jen mohl zůstat. I přes to všechno se nakonec koná poslední společný nedělní oběd, po kterém Nick jede rovnou na letiště.

 Toto představení nebyla klasická komedie, i přestože jsem se celý večer dobře bavila. Bylo zde více než jindy něco ze života a myslím, že každý by si našel nějakou podobnost se svým životem. S myšlenkou, že rodina je to nejdůležitější, se v poslední době setkávám docela často. Prarodiče však často, nebo tedy alespoň v tomto představení, srovnávají vše se svým životem (což je naprosto přirozené, protože to je to, co znají), ale doba se posunula trochu jinam. Naprosto jsem chápala Nicka, který nechtěl být "svazován" tím, co si přejí a co pro něj připravují jeho prarodiče a chtěl také sám poznat něco jiného, než město, ve kterém vyrostl. Zároveň jsem ale chápala prarodiče, kteří mu možná trochu vyčítali, že je opouští, i proto, že někteří možná tušili, že ho vidí naposledy. Stejně tak ale věděli, že není monžné si nikoho k sobě připoutat navěky.
 Výkony herců byly naprosto skvělé a jelikož prarodiče byli původně Italové, nechyběla ani vůně italské kuchyně, což takhle večer dost zvětšovalo můj hlad.

Na sobě jsem měla sukni z tohoto příspěvku.