sobota 26. prosince 2015

Zkrocení zlé ženy

 „A tak čím více je skrýván, tím více hoří oheň lásky.“ Publius Ovidius Naso
„Stále spolu, věčně v sobě!“
 Zase jsme jednou vyrazili do divadla rodinně. Na Zkrocení zlé ženy od Williama Shakespeara jsem slyšela jen samé pozitivní ohlasy, a tak jsem se do divadla těšila více než obvykle. Trochu mě překvapila délka představení (téměř tři hodiny), ale uteklo to hrozně rychle.
 Sličná a milá Bianka nemá o nápadníky nouze, ale její otec Battista Minola řekl, že se nejdříve musí provdat její starší sestra Kateřina. Kateřina je ale všemi obávaná, hádavá a panovačná. Battista chce pro své dcery učitele. Lucenzio, který přijel do Padovy za vzděláním, se okamžitě do Bianky zamiluje a vymění se se svým sluhou Traniem, který se pod jeho jménem bude o Bianku ucházet a Lucenzio se mezitím vydává za učitele, aby mohl být Biance na blízku. Mimo jiné se v Padově objeví také šlechtic z Verony, který se rozhodne, že si Kateřinu vezme. Kateřina z toho moc nadšená není, ale evidentně jí rázný Petruccio imponuje. Hned po svatbě ale Petruccio začne Kateřinu trápit, nechává jí hladovět, nenechá jí v noci odpočinout a ve všem jí odporuje. Kateřina se s ním nejdříve hádá, ale postupně zjišťuje, že to nemá smysl, protože on je jejím pánem. V závěrečné scéně, na svatební hostině Bianky a Lucenzia se Petruccio s Lucenziem a Hortensiem vsadí o to, čí žena je poslušnější. Všichni pošlou sluhu, aby přivedl jejich manželku, ale jediná, která k překvapení všech přijde, je Kateřina. Přivláčí poté také zbylé dvě ženy a vysvětlí jim, jak důležité je být poslušná svému manželovi. Všichni, včetně Petruccia, jsou udiveni, jak se mu podařilo Kateřinu změnit.

 Představení se mi moc líbilo. F. Blažek a A. Elsnerová v hlavních rolí byli úžasní! Během večera jsem se hodně nasmála a v jednu chvíli jsem i brečela smíchy. Zároveň to je však téma na zamyšlení, i když si myslím, že dnes už není zcela aktuální, protože žena v dnešní době nemusí být závislá na muži. Netvrdím ale, že by vztah mezi ženou a mužem nebyl složitý a rozhodně je potřeba oboustranného respektu a úcty.
Na sebe jsem si vzala sukni, kterou jste viděli v předchozím článku.
http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/zkroceni_zle_zeny

středa 16. prosince 2015

Dámská sukně se dvěma výběry

 Toto je přesný název sukně, kterou jsme během minulého školního roku šily na praxích ve škole. Minulý rok jsem začala navštěvovat dálkově střední oděvní školu a právě tato sukně byla prvním ušitým kouskem do našeho šatníku.

sobota 12. prosince 2015

Úča musí pryč!

 Opět jsem byla na představení, na které mamka měla lístky z práce. Jelikož představení Úča musí pryč! od Lutze Hübnera bylo pro učitele, přišlo mi to jako velmi vtipně zvolené téma a myslím, že nejeden učitel si vzpomněl na své zážitky a zkušenosti s dětmi a jejich rodiči.
 Celý děj se odehrává na třídních schůzkách, na kterých pět rodičů žáků 5. třídy chce dosáhnout změny třídní učitelky. Rodiče se schází před začátkem třídních schůzek a probírají důvody, které následně předloží třídní učitelce. V tuto chvíli se učitelka jeví jako labilní člověk, který má na děti příliš vysoké požadavky a sama musí docházet na terapie apod. Navíc známky dětí se zhoršily a s takovými známkami se na gymnázium nedostanou. Když toto vše učitelce vyloží, už jí evidentně „rupnou“ nervy a každému rodiči poví, jaké je jeho dítě. Ukazuje se, že zde máme kluka s ADHD, holku, která si sama píše omluvenky a je vzorem pro další holky, které negativně ovlivňuje, a které v tu chvíli samy nepřemýšlí. Děti jsou problémové a pro učitelku tak není snadné v takové třídě pracovat. Po tomto výbuchu učitelka odchází a rodiče jsou o to více rozhořčení, protože nechtějí, aby někdo takto mluvil o jejich dětech. Mezitím se dozvídáme více o rodinách, ze kterých děti pochází. Rodiče na učitelku chvíli čekají, ale když se dlouho nevrací, rozhodnou se jí jít hledat. Jelikož si však nechala na stole tašku, rozhodnou se podívat do klasifikačního sešitu. Jsou velmi překvapení, protože jejich děti mají známky velmi dobré. Když se učitelka vrátí, všichni se jí omlouvají a chtějí, aby si jejich děti nechala. Ona se však rozhodla, že třídu předá někomu dalšímu, protože porušila svou zásadu, že o dětech nebude mluvit špatně...

 Představení se mi moc líbilo a překvapilo mě, kolik zvratů se na jevišti během večera odehrálo. Je zvláštní, jak na začátku divák spíše soucítí s rodiči a skoro si přeje, aby učitelka odešla. Pak se však všechno otočí a nakonec se ukazuje, jak složitá tato problematika je, a že nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Bylo také vidět, že většina rodičů sice nejdříve řešila problémy ve prospěch svých dětí, ale postupně se projevovalo, že vše řeší spíše ve svůj prospěch a na dětech jim až tolik nezáleží. Myslím si, že to bylo velmi vhodně vybrané představení pro učitele, ale podle mě by tuto komedii mělo vidět i hodně lidí nejen z řad rodičů. Bavila jsem se celý večer a výkony herců byly skvělé. I sami herci měli pár okamžiků, kdy se odrovnali navzájem a smáli se s námi.

 Na sobě jsem měla sukni z tohoto článku.
http://www.divadlopalace.cz/cz/lutz-hubner-uca-musi-pryc-/114/

středa 11. listopadu 2015

Lhář

„To nejsou lži, to jsou duchaplné plody mé nezkrotné obraznosti!“ 
Po dlouhé pauze a divadelních prázdninách jsem opět navštivila divadlo. Již po několikáte jsme využili nabídky od T-mobilu, díky které jsme měli na toto představení 1+1 lístek za korunu. Posledně jsme z představení byli takoví přešlí, ale tentokrát jsem se těšila a přepokládala jsem, že u komedie od autora Sluhy dvou pánů a jiných známých děl, Carla Goldoniho nebudeme naší volby litovat.
 Příběh se odehrává v dnešních Benátkách během karnevalu. Nepoučitelný lhář Lelio se po dvaceti letech vrací do rodných Benátek. Během večera se dovídáme, že hlavním důvodem jeho návratu je snaha prchnout před ženou, od které si půjčil peníze a kdo ví, co všechno jí ještě nasliboval. Není totiž vůbec snadné mezi všemi jeho lžemi najít kousek pravdy. Než se potká se svým otce, využije příležitosti a seznámí se hned se dvěma mladými ženami Rosaurou a Beatrice. O jednu z nich se uchází mladý doktor Florindo a nechává pro ní hrát písně a posílá jí dary, ale nechce být odhalen, čehož využívá Lelio ve svůj prospěch. Když se potká s otcem, zjistí, že mu domluvil sňatek s dcerou jeho dobrého přítele. Lelio však slíbil sňatek Rosauře, a tak otci namluví, že je již ženat. Když zjistí, že tou domluvenou nevěstou je práve Rosaura, svých lží lituje. Mezitím se však ještě chlubí Ottaviovi a vymyslí si, že ho obě pozvaly k sobě domů. Všichni jsou na něj naštvaní a do toho se objevuje ještě neznámá žena, před kterou se Lelio snažil v Benátkách ukrýt.

 Toto představení patří mezi ta, během kterých si člověk krásně odpočine, vžije se do děje a celý večer se baví. Výkony herců byly skvělé, obzvláště Jana Vondráčka, který za postavu Lelia získal Cenu Alfréda Radoka za mužský herecký výkon roku. O co více se během večera Lelio zaplétal do svých lží, o to vtipnější situace nastávaly.
Na sebe jsem si na tento večer vzala sukni, kterou jste mohli vidět v tomto příspěvku.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/lhar/

středa 4. listopadu 2015

Sky blue

 Dlouho jsem přemýšlela jak tuto barvu pojmenovat. Když se v posledních pár dnech udělalo konečně zase hezky a vykouklo sluníčko a já si užívala pohledu na oranžové stromy s pozadím krásně modré oblohy, došlo mi, že je to tato barva. Nebesky modrá.

pondělí 2. listopadu 2015

Medaile

„My vám ty medaile přivezeme!
 Film S tebou mě baví svět zná asi každý, ale ten se odehrával v zimě a já pro vás mám dnes článek z jedné podzimní, přesněji zářijové, akce.
 Jednu zářijovou sobotu jsme se vydali s partou předškolních dětí a jejich rodičů vysvobodit princeznu Florentinu. Unesl ji zlý černokněžník Zlobaba, který si ji chtěl vzít za ženu. Celou cestu nás také doprovázel princ Kristian a potkali jsme dokonce i kouzelnou babičku, která nám pomohla splnit úkoly, jež si na nás černokněžník nachystal. Jelikož jsme všechny úkoly splnili, byl černokněžník přemožen a nic víc než plášť z něj nezůstalo. Princezna byla osvobozena a každému zachránci dala medaili.

pátek 23. října 2015

Nitě

 Po dlouhé době se mi konečně podařilo zase něco vytvořit a doufám, že se vám to bude líbit. :)
  Na tuto bavlněnou látku jsem koukala už delší dobu a nakonec jsem neodolala a koupila jsem si jí. Zip má tato taštička trochu netradičně uprostřed a postranách je poskládaná (nevím, jestli je to na fotkách vidět).

pondělí 21. září 2015

Manikúra

 Už docela dlouho jsem měla v plánu ušít mamce obal na manikúru, protože ten, který měla, byl sice krásný, ale taky už moc starý a ta léta používání se na něm podepsala. Začala jsem už někdy před půl rokem a teď, když měla mamka narozeniny, usoudila jsem, že je nejvyšší čas obal dokončit.

čtvrtek 10. září 2015

Sedmikrásky

 Když jsme před nějakou dobu s tetou vytvářely tašky, které jsem ušila a teta na ně namalovala zvířátka, vytvořily jsme také jednu tašku přesně na objednávku i pro babičku. Ona nám totiž předtim našla a vypárala starý lněný závěs, ze kterého jsem tašky ušila a některé kusy obatikovala. předchozí zašky a jiné výtvory z této látky jste mohli vidět v několika předchozích příspěvcích-tady, tady a tady. Babička je s taškou spokojená, jen si nakonec musela trochu zkrátit popruh přes ramen, který byl docela dlouhý.

úterý 1. září 2015

Černobílé květy

 Další sukní, kterou jsem ušila z babičkou přinesených látek, je tato sukně, na kterou jsem použila zbytek látky z nějakých šatů nebo dlouhé sukně.

úterý 25. srpna 2015

Velké barevné puntíky

 Občas přinese babička různé zbytky látek od svých kamarádek a občas se v té hromadě objeví i pár takových, které mě na první pohled zaujmou a hned vím, co bych z té látky ušila. Bohužel pak trvá dost dlouho než se k šití dostanu.

pondělí 17. srpna 2015

Obaly na knihy

 Už dlouho jsem si chtěla ušít obal na knihu, ale nějak jsem se k tomu stále nemohla odhodlat. Nevěděla jsem totiž, jaký vzor by se mi líbil. Nakonec jsem si obaly ušila dva, oba jsou z bavlny a každý je trochu jiný. Velikostně jsem je nešila na knihu, ale jeden na diář a jeden na můj pořadač do školy. Zvenku je látka vzorovaná a zevnitř jednobarevná. Obaly mají také záložku ze stejné látky, která je na něm zvenku.

neděle 16. srpna 2015

Red top

 Před rokem jsem šila Evičce toto tílko k narozeninám. Látku jsme šly vybrat společně a myslím, že zvolila krásný letní vzor. Na ramínka jsem použila zbytek černé látky, který jsem měla doma. Řekla bych, že výsledek se povedl a tílko je krásně veselé. 

pondělí 27. července 2015

Otáčivé hlediště - Tři mušketýři

 Jako vždy, i tentokrát jsem dlouho přemýšlela, jaký dárek dát Martinovi k narozeninám a nevěděla jsem si s tím rady, až mi pěkný nápad vnukli naši známí z jihu Čech. Vyprávěli mi totiž, jak byli v Českém Krumlově na Otáčivém hledišti, a že se jim to moc líbilo. Z Prahy je to přeci jen docela daleko, takže, i přestože mě to i dříve velmi lákalo, vždy jsem tuto myšlenku zamítla...až do teď. Martin má narozeniny během tábora, který se koná v Novohradských horách, takže do Krumlova to není tak daleko. Navíc mi přišlo, že si alespoň na chvíli odpočine od starostí okolo chodu tábora. Přesně na jeho narozeniny hráli Tři mušketýry, tak jsem rovnou objednala lístky, protože zrovna toto představení je sice dost známé, ale zajímalo mě, jak to bude zpracované. A myslím, že jsem vybrala dobře.
 Příběh nemusím asi příliš představovat, takže jen ve zkratce. Celý děj je plný intrik, zvláště ze strany kardinála Richelieu, který chce zničit královnu, manželku krále Ludvíka XIII., která tajně miluje vévodu Buckinghama. Mladík d'Artagnan, který právě přišel do Paříže a chce se stát mušketýrem se zapletl do těchto intrik a spolu s Constance a dalšími mušketýry se snaží zachránit královny čest. Musí se vypravit do Londýna, aby královně přivezli od vévody zpět diamantové přívěsky, které mu dala na znamení své lásky. Milady de Winter pokračuje v intrikách a zabije d'Artagnanovu milou, Constance, která byla královninou služebnou. Královnina čest je však zachráněna.

 Musím říct, že to byl krásný zážitek. Když se hlediště poprvé otočilo, přišlo mi, že se spíš točí prostor kolem a ne my, ale po chvíli jsem si zvykla. Dokonce, když jsem si večer lehla do postele, vše se kolem mě točilo. Moc se mi líbily změny scén a využití okolního parku. Párkrát herci přijeli i na koních. Jen jsem si říkala, že se asi museli hodně naběhat z místa na místo (občas opravdu běhali). Slyšet herce bylo většinou dobře a dokonce i několikrát zpívali. Nechyběla hromada vtipných hlášek, u kterých jsme se dost bavili. Trochu mi chyběla přestávka, protože po dvou hodinách, nebo jak dlouhé přestavení bylo, mě už trochu bolel zadek kvůli nepohodlným židličkám. Takže bych doporučovala kromě deky (jelikož představení začínalo v půl desáté, začala být během večera opravdu zima) přibalit ještě polštářky pod zadek. Když jsem ale pak viděla množství lidí, které se hrnulo z hlediště dolů, do zahrad a k autům, pochopila jsem, proč přestávka nebyla. Lidí totiž bylo opravdu hodně. Jsem tedy ráda, že jsem na otáčivém hledišti byla a pokud bude nějaká příležitost, ráda půjdu znovu. Navíc procházka po Kromluvě mě asi neomrzí nikdy a večeře v jedné z místních staročeských hospod, byla také velmi příjemná.
http://www.otacivehlediste.cz/porad/17-tri-musketyri

pátek 26. června 2015

Bez obřadu

 Toto představení divadelního souboru MiniŠkorně, tvořeného, řekla bych, pouze studenty, jsme viděli s Martinem. Jednou z účinkujících měla být jedna naše známá, která ale bohužel zrovna v tento den nehrála, což jsme zjistili až později.
 Antoine neustále nadbíhá Patricii a zahrnuje je ji vzkazy a dárky. Ona o něj ale nemá nejmenší zájem, a proto využije pojišťováka Simona, kterého si najme, aby hrál jejího manžela. Bohužel se však vrátí její rodiče z Paříže a vše se začne zamotávat. Patriciin otec Leonard dostane od své manželky Xanthie k narozeninám plán nalezišť ropy u pramene Orinoka, za který dala celé jejich jmění. Bohužel tento plán byl na kůži a vůbec nevypadal věrohodně. Leonard je velmi překvapen, že je Patricie vdaná, protože chce, aby Antoinovi oplácela jeho zájem. Snaží se všemi způsoby prodat mu tuto mapu, aby neskončil s rodinou na mizině. Je to však obtížnější než se to na začátku zdálo. Leonard začne Simona vydávat za svého syna, který se právě vrátil z Jižní Ameriky a přivezl tento plán a chce tímto přesvědčit Antoina o pravosti plánu. Z ničeho nic se ale objeví i pravý Leonardův syn, který se skutečně vrátil z Ameriky a vše je velmi zamotané. Plán se nakonec podaří Antoinovi prodat, ale tím to celé nekončí.

 Představení se nám líbilo. Shodli jsme se, že bylo znát, že to nebyli profesionální herci, s tím jsme však na představení šli. Řekla bych ale, že herci se na své role hodili. Hlavní a asi také jediné, co bych vytkla, je časté přestavování scény. Často se totiž měnil pokoj, ve kterém se děj odehrával. Volila bych spíše stále postavené dva pokoje, jeden, ve kterém by se děj odehrával a druhý, který by mohl být mezitím přestavěn podle představ, a pak zase naopak. Chápu ale, že to bohužel kvůli malému prostoru na jevišti nebylo možné. A v tomto malém prostoru bylo také velmi rychle horko, ale s tím se asi nic moc dělat nedá.

pátek 19. června 2015

A voda stoupá

 Poslední dobou stíhám chodit do divadla častěji, než fotit a psát články o ušitých věcech, tak snad mi to nebudete mít za zlé a doufám, že vám to brzy vynahradím. Babička měla na toto představení lístky z práce a já byla dost zvědavá jaké to bude. Byly jsme na derniéře komedie A voda stoupá od P. Ustinova.
 V domě D'Urtových se sešla společnost bohatých lidí, kteří ale řeší nepodstatné problémy. Manželé Basingstokovi najali jeden na druhého detektiva, protože se chtějí nechat rozvést. Ona svádí téměř každého muže na potkání a on si užívá s Niobe D'Urtovou. Bratr Niobe, Mohamed, je ponořen do svého světa poezie a literatury a stejně jako profesor Lodegger, který prosazuje teorii nenávisti, usiluje o srdce lady Basingstokové. Odhalení detektivové se snaží obrátit situaci ve svůj prosěch. Občas se na scéně objevuje i otec Niobe a Mohameda, kterého všichni považují za blázna a stydí se za něj. Stejně tak jako jeho, ignorují i jeho zprávy o stoupající vodě. Druhá polovina se odehrává na střeše domu, odkud je vidět jen pár dalších střech vyčnívajících z vody. V jednu chvíli vysvitne sluníčko a to ve chvíli, kdy si všichni navzájem začnou odpouštět. Jelikož jim to ale bohužel nevydrží moc dlouho, opět začne pršet a šanci na záchranu má pouze otec Niobe a Mohameda a dívka, o kterou se staral a pojmenoval ji Naděje.

 Nevím, jestli bych toto představení nazvala úplně komedií. Sice tam byla řada vtipných situací, ale myslím si, že toto připodobnění biblického příběhu o potopě světa k mrhání současné společnosti bylo trefné a mělo by vést k zamyšlení. Obdivovala jsem v druhé polovině herce, na které skoro celou dobu pršelo a byli tedy úplně promočení. Jen mě trochu znervózňoval zvuk deště, který byl během přestávky slyšet z reproduktorů. Odpoledne před představením totiž pořádně pršelo. Ale uvaděčky v pláštěnkách jsem ještě nikdy neviděla.
 Na sebe jsem si vzala barevné letní šaty, které jsem ukazovala v tomto článku.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/101/A-voda-stoupa/

úterý 2. června 2015

Kancl

 Když si Lucka stěžovala, že nemá s kým chodit do divadla, ráda jsem se s ní domluvila, že na něco někdy půjdeme. Brzy měla narozeniny, a tak jsem si řekla, že je to skvělá příležitost do divadla vyrazit. Vybraly jsme si představení Kancl od Rickyho Gervaise v divadle Rokoko a myslím, že jsme vybraly dobře.
 David Brent chce, aby v jeho pobočce panovala neustále veselá nálada a sám se téměř neustále snaží o vtipy, které jsou často trapné. Všichni v kanceláři vidí jeho neschopnost, ale sami se bojí o své místo, obzvláště, když přijde ředitelka s tím, že jejich pobočka je jednou ze dvou, ze kterých se jedna musí zrušit. David má ukázat, jak chce pobočku dále vést, aby ředitelku přesvědčil, že zrovna ta jejich je potřebná. Není však schopen ani vyhodit nikoho ze svých zaměstnanců a navíc jednoho nového přijme. Zdá se, že pobočka se opravdu bude rušit a David dokonce dostane místo ředitele, ale neprojde zdravotními testy...

 Představení se nám moc líbilo. Vtipných hlášek a situací bylo za večer opravdu hodně a shodly jsme se, že to bylo skvělé představení na odreagování a na odpočnutí od učení. Myslím si, že i herci ztvárnili své postavy dobře.
Na sebe jsem si vzala sukni, kterou jste viděli tady.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/49/Kancl/

neděle 24. května 2015

Generálka

 Bohužel jsem teď neměla moc čas dodělávat věci, kterých tu pár mám na došití. Snad se mi to v nejbližší době povede, mohla bych totiž brzy (doufám) mít všechny zkoušku hotové. Na pár dní jsme se s Martinem jeli učit na chatu a na fb stránkách Divadla Na Jezerce právě probíhala soutěž o lístky na Generálku od J. Hubače. Tak jsme si tuto příležitost nenechali utéct a kvůli představení si udělali i otočku v Praze.
 Na ostrově Svatá Helena přijíždí za Napoleonem Korsičanka Josefína. Kromě pozdravu a vína mu přiváží i vyúčtování za její mrtvé vnuky a požaduje zaplacení dluhu. Odmítá odjet dříve než peníze dostane, a tak nějakou dobu pobývá na ostrově s Napoleonem a jeho generály. Uklidila jim tam, pochytala myši, všechno jim dala do pořádku a díky společnému korsickému původu Napoleona rozveselila. Jenže aby na ostrově mohla být, musel ji Napoleon jmenovat generálkou. I tak je ze strany Anglie nakonec nucena ostrov opustit.

 Večer jsem si moc užila a myslím, že návrat do Prahy za tento zážitek stál. V hlavních rolí J. Bohdalová a R. Holub byli skvělí a docela mě překvapilo co všechno tam J. Bohdalová  předvedla a jsem ráda, že jsem jí mohla v divadle vidět. Představení bylo možná trochu až moc dlouhé, ale proloženo vtipnými hláškami, u kterých jsme se asi všichni bavili. Nejsem si jistá, jestli bych s večerem byla tolik spokojená, i kdybych si lístek platila sama, protože si myslím, že za tu cenu bych měla větší očekávání. Ale takto jsem si večer velmi užila a nemám co vytknout.
http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-43-Generalka-Jiri_Hubac

čtvrtek 14. května 2015

Fialově

 Ségra dostala k Vánocům tablet a neměla žádný obal na něj. Tak jsem se rozhodla jí ho k narozeninám ušít. Už jsem jí šila tuto tašku a pár dalších věcí. Tentokrát však nechtěla modrou, ale fialovou. Došly jsme tedy vybrat látky a nakonec nás nejvíce zaujaly tyto dvě bavlněné.

čtvrtek 30. dubna 2015

Mamma Mia !

 Tentokrát pro nás babička vybrala muzikál Mamma Mia, na který jsme byli asi všichni dost zvědaví. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že tento muzikál hrají v Kongresovém centru a o to víc mě zajímalo jaké to bude.
 Celý muzikál byl inspirovaný stejnojmenným filmem, který je dost známý, řekla bych, že především díky Meryl Streep. Ve zkratce se tedy jedná o to, že dcera Donny, Sophie, se vdává a chce, aby ji k oltáři vedl její otec. Není však jasné, kdo její otec je a ona s nadějí, že toho pravého na první pohled pozná, pozve všechny své tři potenciální otce, Harryho, Sama i Billa. Všechno se samozřejmě velmi zamotá, Donna nečekala, že tyto tři muže ještě někdy uvidí a na řeckém ostrově je dost veselo. Nakonec k oltáři vede Sophii její matka Donna, ale ze svatby Sophie a Skye stejně sejde, protože jedou raději poznávat svět.

 Muzikál se mi líbil, ale v Kongresovém centru nebyla taková pěkná atmosféra, jaká je v divadlech. Zato výhled na Prahu byl super. Překvapilo mě, kolik lidí se do sálu Kongresového centra vešlo, ale i přesto bylo na jeviště dobře vidět. Trochu mě zklamalo, že písně byly přeloženy do češtiny. Myslím si, že písně v originále s titulky by byly hezčí, ale uznávám, že by v tu chvíli nebyl muzikál pro všechny. (Rým "A jsi za dancing queen, bez zábran, je ti sedmnáct" není prostě tak pěkný jako "You are the Dancing Queen, young and sweet, only seventeen", ale možná je to jen můj osobní pocit. ;) ) I přestože se mi muzikál líbil, trochu mě překvapilo, když téměř celý sál tleskal ve stoje. Ale možná jsem to jen příliš srovnávala s filmem. Hodně částí bylo dost podobných filmu, ale v divadle se přeci jen nedají udělat všechny triky tak, jako na kameru, takže si vlastně myslím, že výsledek byl pěkný.
 Nevěděla jsem moc, co si mam vzít na sebe, tak jsem nakonec zvolila tmavě modrou sukni, kterou jste mohli vidět už v tomto článku.
http://www.mammamiamuzikal.cz/          
                 

středa 22. dubna 2015

Pilsen

 Jeden z letošních prvních nejteplejších dnů jsem strávila v Plzni, kam jsme si udělali jednodenní výlet  a kromě setkání s příbuznými, jsme si prošli i město. Město je to pěkné a jen nás tedy trochu mátly tramvaje, které jezdily po okrajích silnice místo uprostřed (jako v Praze).

neděle 12. dubna 2015

Dohazovačka

 „Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít, a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.“
 Na komedii Dohazovačka od T. Wildera, která byla předlohou pro muzikál Hello Dolly!, jsme opět šly s babičkou. V divadle Na Fidlovačce jsem už párkrát byla a ráda jsem šla znovu.
 Horác Vandergelder chce zabránit sňatku své neteře Ermengardy s Ambrožem a posílá ji do New Yorku k tetě Floře. Sám se chce oženit s Irenou Molloyovou, se kterou ho seznámila Dolly Leviová. Odjíždí proto také do New Yorku a této příležitosti využijí jeho dva zaměstnanci, Kornel a Barnabáš, kteří do té doby neměli žádný volný čas a jedou si do New Yorku užít. Shodou náhod se dostanou zrovna do kloboučnictví Ireny, kde se musejí schovat, protože přichází také Horác s Dolly. Kornel s Barnabášem za to musí pozvat Irenu a její dělnici na večeři. Potkají se tam ale opět s Horácem a Dolly a náhodou i s Ambrožem a Ermengardou. Nakonec se všichni setkají u tetičky Flory, kde se také vše vysvětlí a Horác rád svolí ke sňatku jeho neteře a Ambrože a on sám požádá o ruku Dolly, přesně tak, jak to naplánovala.

 Představení se mi líbilo, ale bylo docela dost dlouhé a některé pasáže mi přišly trochu uměle navozené. Ale některé části byly naopak velmi vtipné a zábavné. Eliška Balzerová v hlavní roli byla skvělá a i ostatní herci se mi v této hře líbili.
Na sebe jsem si vzala sukni, kterou jsem ukazovala v tomto článku.
http://www.fidlovacka.cz/divadelni-hra/dohazovacka

pondělí 6. dubna 2015

Polka dots

 Taneční utekly velmi rychle a nás čekala už jen poslední hodina. Když jsem přemýšlela, co si vezmu na sebe, vzpomněla jsem si, že jsem si před nedávnem trochu upravila puntíkovanou sukni, která byla až po kolena.

sobota 28. března 2015

Miluju tě, ale...

  Po delší době jsem opět navštívila divadlo. A to s babičkou. Šly jsme na představení Miluju tě, ale... od J. DiPietra a J. Robertse
 Představení bylo složeno z řady scének proložených také hudebními výstupy. Čtyři herci se vystřídali ve scénkách, které doprovází první schůzku a představy svobodných mužů a žen, pokračují přes poznávání tchyně s tchánem, svatbu a manželství plné dětí a celá řada výstupů byla zakončena vztahy v pokročilém věku. Celé představení bylo postavené na tom, že většina lidí už zažila podobnou situaci, ať už osobně, nebo u svých známých.

 Celé představení bylo velmi vtipné, ale z velké části také realistické. Přišlo mi, že publikum se bavilo a byla to taková příjemná oddechovka. Už si nepamatuji jaké všechny scénky jsme za večer viděli, ale bylo jich opravdu velmi mnoho a herci byli skvělí. Nemluvě i o živém hudebním doprovodu. Myslím, že toto představení patří k těm, které člověk rád vidí znovu.
http://www.divadlopalace.cz/cz/joe-dipietro-a-jimmy-roberts-miluju-te-ale-/110/

neděle 22. března 2015

První

 Jedny z mých prvních ušitých šatů byly tyto plesové. Nevím co mě k tomu vedlo, ale usoudila jsem, že když se mi povedlo rok předtím ušít tyto na oddílové akce, tak plesové šaty zvládnu také. Bylo to myslím poté, co jsem absolvovala taneční a řešila jsem neustálý problém, že nemám co na sebe.

sobota 14. března 2015

Na ostří nožů


 Když si Martin pořídil tři nové brousky místo toho jednoho, který někde zapomněl, měl v plánu si na ně vyrobit kožený obal. Než si na to ale našel čas, tak jsem mu ušila (možná jen dočasný) obal látkový. Sice mi trvalo také nějakou dobu, než jsem se k tomu dostala, ale obal jsem mu ušila a už i předala.

pondělí 9. března 2015

Dog



 Po Vánocích mě sestřenka poprosila, jestli bych jí neušila obal na telefon. Přála si nějakou podobnou taštičku, jako jsem jí už šila kdysi dávno, a kterou jste mohli vidět tady.

pondělí 23. února 2015

Zorro

 Dárek pro ségru k Vánocům jsem vymyslela díky tetě a strejdovi. Dohodli jsme se, že jí ušiji obal na tablet a teta na něj něco namaluje. Vybrala svůj nejnovější obrázek a já koupila látky tak, aby ladily barevně co nejvíce s obrázkem.

úterý 17. února 2015

Vlčí jáma

 Na Našim pro radost jsem opět našla akci 1+1 do Divadla v Dlouhé. Už jsme byli s Martinem takto na dvou představení a tentokrát jsme šli na drama podle románu Jarmily Glazarové.
 Do domu manželů Rýdlových přichází mladá Jana, sirotek. Robert Rýdl je o několik let mladší než jeho manželka Klára, která je panovačná a je na něm velmi závislá, ale byla to ona, kdo mu pomohl k dobrému postavení ve společnosti. Robert odjíždí pracovně nejprve do Brna a dále i do Prahy. Klára je z toho velmi nešťastná a tyranizuje nejen služebnictvo, ale i Janu. Mezi Robertem a Janou se však vytváří vztah, který už není pouze vděčnost ze strany Jany. Jana dělá Kláře společnost v čase, kdy je Robert pryč a není pro ní snadné se o Kláru celou tu dobu starat. Klára totiž stárne, což si však za žádnou cenu nechce přiznat, projde mrtvicí a nakonci umírá.

Představení bylo pěkné, ale asi mám raději komedie. Jen jsme konstatovali, že chudák Veronika Lazorčáková, která hrála Janu, protože s ní bylo různě házeno po jevišti, ale ona to asi pouvelmi věrohodně hrála.
Na sebe jsem si vzala tuto sukni.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/vlci-jama/

středa 11. února 2015

Baletky

 Poté, co jsem Deni ušila tylovou sukni, napadlo jí, že bych mohla ušít nějaké podobné, ale o dost jednodušší, sukýnky pro čtyři kluky. Připravovala totiž půlnoční překvapení pro jednu maturitní třídu a kluci zde měli zatančit Labutí jezero v sukních podobných baletním. Přáli si mít sukýnky růžové, došla jsem proto koupit látku a výběr nebyl ani moc složitý, vzala jsem prostě tu nejsvítivější růžovou, kterou měli.

neděle 8. února 2015

Naši furianti

Na Našim pro radost jsem opět našla akci 1+1 do Divadla v Dlouhé. Tentokrát na drama L. Stroupežnického Naši furianti. Když jsme využili tuto výhodu minule, šli jsme na toto představení.
 Příběh se odehrává ve vesnici a je provázen hádkou starosty Dubského s prvním radním Buškem. Jejich děti, Václav s Verunkou, se mají rádi, ale jejich otcové se přou o věno. Dále se bude volit nový ponocný a jsou zde dva kandidáti, krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha. Starosta s prvním radním se ale neshodli na tom, koho budou volit a každý chce dát hlas jinému. Spor mezi nimi se vyhrotí, když se objeví anonymní dopis, který vyhrožuje zapálením vesnice, pokud nebude zvolen Bláha. Ten je vzápětí obviněn, i přestože je nevinný. Ponocným byl tedy zvolen Fiala, ale jen do té doby, než se ukázalo, že to byl právě on, kdo navedl svoji dceru, aby dopis napsala. Tím by byl Bláha vyřazen ze hry, ale nakonec to byl on, kdo se stal ponocným. Dubský s Buškem se nakonec také usmíří a nechají své děti, aby se vzali, ale jen díky šveci Habršperkovi, který viděl Buška pytlačit a pod pohrůžkou, že ho udá četníkovi ho donutil s Dubským se usmířit.

 Představení se mi moc líbilo. Přiznám se, že jsem možná kdysi viděla nějakou část, ale celé představení jsem teď viděla asi poprvé. Nechybělo ani proložení vtipnými hláškami a obsazení bylo také dobré (M. Táborský, M. Hanuš, I. Svobodová apod.).
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/furianti/

středa 4. února 2015

Večernice II

 Když mi maturitní šaty ležely už skoro rok ve skříni, použité pouze jednou na maturitní ples, usoudila jsem, že bych je mohla vytáhnout znovu. Navíc jsem si na tuto plesovou sezonu žádné jiné šaty neušila, takže jsem se rozhodla upravit tyto. Myslím si totiž, že dlouhé šaty jsou privilegiem maturantek, takže pokud jdu na něčí maturitní ples, volím šaty kratší.

čtvrtek 29. ledna 2015

Bytná na zabití

 Na představení Bytná na zabití od scenáristy G. Linehana jsme šly do Divadla na Vinohradech s babičkou. Její kamarádka měla na tento večer jiné plány, a tak se babička zeptala mě, jestli jí nechci dělat doprovod na večer a já velmi ráda souhlasila.
 Paní Wilberforceová je starší dáma, která žije pouze s nemocným papouškem a je trochu paranoidní. Když přijde tajemný gentleman, který se představí jako profesor hudby Marcus a chce si pronajmout pokoj v jejím domě, aby se svými kolegy, amatérskými hudebníky, mohl nacvičovat na koncert, je paní Wilberforceová nadšena. Je ovšem velmi zvědavá, stále pánům něco nosí, ruší je od jejich důležité práce a je uchvácena jejich hudbou. Háček je v tom, že oni na své hudební nástroje hrát neumí a hudbu pouštějí z gramofonové desky. Je to totiž parta zlodějů, která právě připravuje plány na ozbrojenou loupež. Chybí jim ale poslední část jejich plánu, a proto zapojí i paní Wilberforceová, která jim má vyzvednout kufr s penězi a donést ho domů. Vše by bylo ale až příliš jednoduché a situace se začíná komplikovat. Paní Wilberforceová totiž pozvala své přítelkyně na koncert svých nájemníků a pravda o nich vyjde najevo ve chvíli, kdy chtějí odejít a cestou rozsypou kufr s penězi. Koncert ale s úspěchem zaimprovizují. Hned po koncertě je paní Wilberforceová chce udat na policii a kufr si raději vezme k sobě.

 Představení se mi velmi líbilo, ale asi se mi více líbila první polovina, jelikož druhá byla trochu morbidnější. Zajímalo by mě, jestli herci ve skutečnosti umí hrát na hudební nástroje, na které se pokoušeli hrát během koncertu pro přítelkyně paní Wilberforceové, v jejich podání byl koncert velmi vtipný. A V. Vydra, který během druhé poloviny představení běhal v podvazcích, paruce a dámských šatech byl skvělý. Celkově nechyběly vtipné momenty a hercké výkony, obzvláště L. Švormové, byly velmi dobré.
 Do divadla jsem si oblékla sukni, kterou jsem již ukazovala v tomto článku.
http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Bytna-na-zabiti

neděle 25. ledna 2015

Do tanečních

  Na plesy chodím moc ráda a ráda tancuji, ale už je to pár let zpět, co jsem byla v tanečních a mnoho figur si nepamatuji. S Martinem jsme tedy začali chodit do tanečních, abychom si zopakovali co už umíme a naučili se i něco nového. Doma jsem našla jedny šaty, které podle mě jsou do tanečních vhodné, ale nějak si nedovedu představit, že bych si je měla vzít někam jinam.
 Patří mezi jedny z prvních věcí, které jsem upravovala, tedy ne úplně sama, pomohla mi babička. Původně měli široká ramínka a výstřih byl téměř až u krku. Koupily jsme širokou saténovou stuhu, která měla téměř stejnou barvu jako sukně na šatech. Stuhu jsme jen přišily dokola na horním obvodu šatů a vytvořily ze stuhy ramínka. A bylo hotovo. Fialová sic nepatří mezi mé nejoblíbenější barvy, ale když je příležitost, ráda šaty vytáhnu, jelikož mají kolovou sukni, která se úžasně točí.

pondělí 19. ledna 2015

Addams Family

 Před Vánoci jsem stihla ještě jednou navštívit divadlo, po roce zase Hudební divadlo Karlín. Vyrazili jsme téměř celá rodina jako doprovod babičce a myslím, že nikdo z nás nemusel litovat. Poprvé tuto podivnou rodinu navrhl Charles Addams a možná jste viděli film Addams Family.
 Wednesday chce svou, poněkud zvláštní, rodinu seznámit s rodiči svého vyvoleného, Lucase Beineka. Chce pouze to, aby se její příbuzní chovali normálně a Beinekovi neodradili. Na večeři chce mladý pár oznámit své zasnoubení, o kterém se Wednesday zmínila svému otci Gomezovi, jelikož se bojí reakce svojí matky Morticie. Morticia však vycítí, že její manžel má nějaké tajemství. Po večeři hrají Hru, při které se každý musí napít z poháru a přizná se k tajemství. Bratr Wednesday, Pugsley, toho využije a přidá do poháru lektvar, který ukradl babičce a ten, kdo se ho napije, by se měl změnit a být zlým. Chce totiž zpět svou sestru, která ho bude mučit. Z poháru se ale napije matka Lucase místo Wednesday, ale díky této proměně zlepší vztah se svým manželem. Morticia je však naštvaná na Gomeze a chce odejít...

 Muzikál se mi líbil, ale děj nemá téměř vůbec nic společného s filmovým zpracováním, což mě celkem překvapilo. D. Šinkorová, J. Korn a další byli skvělí a nechyběli ani vtipné scény. Kostýmy a různé triky byly také velmi povedené. Pokud byste tedy očekávali stejný děj jako ve filmu, byli byste asi zklamaní, ale i tak byste se nenudili, jelikož to bylo zase něco jiného a nového a člověk dopředu mohl pouze hádat co se stane. Návštěvu divadla jsem si užila a bylo to zajímavé.
Neměla jsem moc času vymýšlet, co si obleču, takže jsem si vzala sukni z tohoto článku.
http://www.hdk.cz/repertoar/33-the-addams-family/

pondělí 12. ledna 2015

Autíčko

  Většinou mám problém vymyslet pro každého dárek takový, který dotyčného potěší a bude se mu hodit. Pár dní před Vánoci se mi podařilo vymyslet, jaký dárek dáme Robinovi, synovci Martina. Už ani nevím jak mě to napadlo, ale výsledkem bylo, že jsem 23.12. odpoledne strávila za šicím strojem a ze zbytek látek a náplně do polštáře vytvořila polštářek ve tvaru autíčka. Trochu mi pomohl i Martin, dokonce jsem ho přiměla sednout si za šicí stroj.
Přeci jen nejsem úplně odborník na auta a podle toho to autíčko také vypadá, ale zdálo se, že Robin z něj měl radost.

sobota 3. ledna 2015

Hráči

Doufám, že nový rok jste začali dobře a bude alespoň stejně úspěšný jako rok minulý. :)

 Bystrý vtip, jasný rozum a hlavně žádné ohledy.
 Jeden z mála důvodů, proč mám ráda podzim a zimu jsou divadla, která v tuto dobu navštěvuji. Tentokrát jsme po dlouhé době vyrazily s Bárou do divadla. Dostala ode mě k narozeninám lístky na Hráči od N. V. Gogola.
 Icharev je velmi dobrý hráč karet a na hotelu se seznámil se třemi dalšími pány, kteří také hrají karty. Když zjistí, že je dobrým hráčem, spřátelí se s ním a chtějí společně obehrát statkáře Glova, který tady čeká na peníze. Musí se však brzy vrátit domů a nechává zde svého syna, který se chce stát husarem. Pánové toho využijí a přimějí ho ke hře a on všechny peníze prohraje. Závěr hry ale je velmi překvapivý, lze totiž podvést i šikovného podvodníka.

 Představení se mi líbilo a velmi jsem se bavila. Michal Dlouhý v roli Ichareva byl skvělý a párkrát bylo vidět, jak i jemu cukají koutky ve chvílích, kdy se smát nemá. A Martin Písařík, který ztvárnil mladého Glova, se nechal Hráči opít a to, co poté na pódiu předváděli, bylo dokonalé. Překvapilo mě, jaké triky herci s karty uměli. Navíc herci občas zařadili vtipné hlášky, které jsou aktuální. Pokud se chcete jít bavit u něčeho nenáročného, mohu toto představení doporučit.
Na tento večer jsem ze skříně opět vytáhla tuto sukni.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/37/Hraci/