úterý 28. ledna 2014

Mam'zelle Nitouche

Do Hudebního divadla Karlín nás vzala babička na operetu Mam'zelle Nitouche od F.Hervého.
 Příběh začíná v klášteře, kde jistý pan Célestin je varhaníkem a učitelem zpěvu. Nejvzornější chovankou a nejlepší zpěvačkou v klášteře je Denisa de Flavigny, která má být provdána za poručíka Fernand de Champlatreux. Do Paříže ji má doprovodit právě pan organista Célestin. Denisa však ale zjistila, že Célestin složil operetu pod jménem Floridor a její premiéra má být zrovna tento večer. Domluví se tedy, že na něj počká v hotelu a pojedou do Paříže pozdějším vlakem, protože autor na premiéře chybět nesmí. Denisa však z hotelu uprchne, jelikož ji divadlo velmi láká. Potká se tam s Fernandem de Champlatreux a padnou si do oka bez toho, aby tušili, že jsou zasnoubeni. Denisa se mu totiž představí jako Mam'zelle Nitouche. Hlavní role operety Corinna, která se dozvěděla, že její Floridor šel do hotelu s nějakou mladou slečnou, odmítá hrát a odchází z divadla. Shodou okolností se tam vyskytne Denisa, která umí celou operetu nazpaměť a může tedy hlavní roli převzít a sklízí velký úspěch. Když se s Célestinem snaží stihnout vlak, zadrží je vojenská hlídka a odvede je do kasáren. Tam se právě koná zábava a mezi nimi je i Fernand. Denisa se k nim ráda přidává a organistovi nezbývá než jiného než se přidat také. Náhle však přichází velitel a Denisa se musí převléci za kadeta. Když se konečně dostali z kasáren, bylo už ráno, a tak se vrací do kláštera. Denisa musí vysvětlit matce představené proč se vracejí, ale jelikož je její oblíbenkyní, tak stačí výmluva "že se nechtěla vdávat a chtěla se vrátit zpět". V tu chvíli zjistí, že její snoubenec se jmenuje Fernand de Champlatreux a prý si vybral jinou, a proto si Denisu už vzít nechce. Denisa se tedy rozhodne, že "poručíka obrátí na pravou víru" a při té příležitosti se mu prozradí. Nakonec jim v cestě už nic nestojí.

 Představení bylo dost dlouhé, ale celou dobu jsem se velmi bavila. Je zde zobrazen velký kontrast kláštera, jehož chovanky jsou slušné a naivní, divadla, které bylo v té době bráno poněkud jinak než jej bereme dnes, a kasáren, kde jsou jen samí muži. Mam'zelle Nitouche jsem viděla ve filmové podobě z roku 1977 a byla jsem tedy dost zvědavá na divadlo. Nevím co se mi nakonec líbilo víc, oboje mělo svoje pozitiva a samozřejmě ztvárnění v divadle je složitější. Musím však říci, že herci odvedli skvělé výkony.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady a k tomu tamvě modrou košili, kterou mám moc ráda.
http://www.hdk.cz/repertoar/27-mamzelle-nitouche/

čtvrtek 23. ledna 2014

Dort

 Mamka měla narozeniny už v září, ale než jsme se dostali k nějaké oslavě, už byl pryč i říjen. A ona to vlastně ani moc slavit nechtěla. Tak jsme jí s taťkou a ségrou přichystali oslavu jako překvápko. Táta uvařil moc dobrou večeři a se ségrou jsme připravily nějaké ty chlebíčky a zobání a já jsem mamce udělala i dort. Nějaký recept na korpus jsem našla na internetu a na náplň jsem měla recept od tety už od minula. S taťkou jsme vymýšleli jaký tvar dortu mám udělat a jak ho ozdobit. Nakonec jsme se dohodli, že čtverec je celkem netradiční a zajímavý tvar a celý dort jsem posypala bílou čokoládou, kterou má mamka ráda. Zvrchu je tedy dort bílý a korpus i náplň jsou tmavé. Výrobou jsem strávila skoro celý den u babičky, ale s výsledkem jsem byla celkem spokojená. Samozřejmě se to nedá srovnávat s profesionální prací, ale chtěla jsem si to zkusit, docela mě to bavilo a chtěla jsem mamce udělat radost.

sobota 18. ledna 2014

Piano

 Už je to dlouho, co jsem chodila do tanečních. A člověk to všechno až moc rychle zapomíná. Bohužel. Samozřejmě k tanečním patří i maškarní prodloužená. Na maškarní jsem byla hned dvakrát, jednou když jsem chodila do základek a podruhé, když jsem chodila do pokračovaček. Ten druhý rok jsem si říkala, že by to chtělo vážně něco zajímavého, a tak jsem přemýšlela co si ušiji. Nakonec jsem usoudila, že takový klavír by nemusel být příliš složitý na realizaci a zároveň je to zajímavý nápad a já nějakou dobu na klavír hrála a i dnes si ještě něco pamatuji.
 

Jen jsem teda měla šaty trochu nakřivo, jelikož látka dost klouže, ale věřím, že máte dosti představivosti a domyslíte si jak šaty vypadají. :)

čtvrtek 9. ledna 2014

Asanace

  Poslední týden před Vánoci jsme vyrazily s Baškou do divadla. Opět díky lístkům z KMD. Tentokrát to bylo divadlo Na zábradlí, kde jsme už jednou byly. Vybrali jsme si představení Asanace od Václava Havla. Zřejmě měli málo diváků, tak nám vyměnili lístek (bohužel jsme dostali jen napsaný v ruce místo tištěného) a místo na balkóně jsme nakonec seděli v přízemí, odkud byl ale také dobrý výhled.
 Na hradě přebývá 7 lidí, kteří se podílejí na projektu demolice starého malebného podhradí a na jeho místě chtějí vystavět paneláky, kde by mohlo žít o mnoho více lidí a za mnohem lepších podmínek. Obyvatelé se samozřejmě bouří a i samotným architektům se do práce příliš nechce. Mezitím se tam vystřídají dva inspektoři. Když přijde první a oznámí architektům, že asanace nebude, mají z toho všichni radost, ale ta netrvá příliš dlouho. Chvíli po té přijde inspektor nový a plány zase změní. Zároveň s tím řeší architekti své milostné životy a city, které nejsou příliš jednoduché.

 Václav Havel zachytil zřejmě velmi dobře tehdejší situaci v Československu, ale myslím, že hra dost zobrazuje i dnešní společnost. Představení se mi líbilo, ale nevím, jestli bych na něj šla znovu. Nejvíce mě (a asi i spoustu dalších lidí) rozčiloval tajemník, který byl autorem celého projektu.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/asanace/

sobota 4. ledna 2014

Knoflíky

 Tuto sukni jsem dostala od babičky. Už nevím, jestli ji vyštrachala v nějaké staré skříni, nebo jestli ji přinesla v nějaké z tašek, které občas od někoho dostane. Přišla mi však zajímavá, ale jak to tak bývá, byla dost dlouhá. Mě samozřejmě nenapadlo nic jiného, než sukni zkrátit. Nikdo se totiž stejně netvářil, že by ji chtěl nosit. Tak jsem ji zkrátila a pak mi ležela v šatníku tak rok, rok a půl. Nedávno byla u mě Baška, a protože jsme druhý den šly do divadla, kam jsem si chtěla vzít nové šedé punčochy (podle Bašky jsou do hněda, tak já nevim), tak jsme vymýšlely s čím by se punčochy daly použít. A tak jsme našly tuto (mnou zapomenutou) sukni a dohromady to vypadalo celkem dobře.

středa 1. ledna 2014

Polštářky

 Šťastný nový rok vám všem! Doufám, že jste spokojeni s tím loňským a pokud ne, tak snad ten letošní bude o to úspěšnější. :) Vzhledem k tomu, že času je vždy nedostatek, tak bych vám ráda popřála (a vlastně i sobě), abyste stihli tento rok vše, co si naplánujete a viděli se se všemi, s kým chcete. To mě přivádí k jednomu výrobku, který jsem před Vánoci udělala...
 Mamka se po dlouhé době začala vídat s kamarádkami, řekněme z mládí. Během podzimu měly obě kamarádky, vlastně všechny tři (i mamka), narozeniny, a tak se mamka rozhodla, že si nechá ode mě pro ně něco ušít. Nejdřív vymýšlela kosmetickou taštičku, ale nakonec jsme se shodly, že nevíme, jestli by je používaly. Tak jsme se nakonec domluvily, že ušiji pro každou polštářek (obě mají totiž děti, kterým ho můžou třeba dát).  Polštářky nejsou příliš velké, ale prý měly úspěch.
 
Použila jsem bavlnu a barvy na textil.
 
Na jeden jsem nakreslila trajdu copatou, protože mamky kamarádka má takovou přezdívku. A na ten druhý jsem nakreslila kačenku, jelikož dotyčná sbírá (nebo možná sbírala) kačenky.