„Darovanému koni...“

Občas mi někdo předá nějaký kousek oblečení se slovy „to si určitě nějak přešiješ“. A u některých z těchto kousků si celkem i dokážu představit, že se tomu přešívání trochu pověnuji. Třeba jako u této sukně.

Vzhledem k její původní šířce nebyly úpravy příliš obtížné. Vzadu jsem zašila rozparek, naměřila jsem si délku sukně, jakou jsem chtěla a původní pas jsem mohla ustřihnout. Místo toho jsem do pasu pouze všila gumu.

Zároveň u gumy vždy trochu bojuji s tím, o kolik mám gumu udělat menší, než mám obvod pasu. Nechci, aby byla guma příliš volná, ale zároveň, aby netlačila. V tomto případě mě spíše po celém dni už trochu tlačí, ale stejně jsem jí doma více neměla...

Mám totiž vždy pocit, že přeci nějakou gumu doma mám a když jdu pak něco šít, tak zjistím, že té gumy potřebuji více, než je v mých zásobách. Zatím jsem to vždy dala nějak dohromady, ale musím si už nějakou dokoupit, jinak to příště špatně dopadne. 😂

Fotky jsme nafotily opět s Luckou, když jsem si v parku užívaly kafe a sluníčka. Jen u toho trochu foukal vítr, což je vidět na mých vlasech... 😂 Tak snad těchto slunných dní už bude čím dál tím víc. A s tím také příležitostí vyrazit ven v sukni nebo šatech.

 

Nosíte sukně a šaty rády? 🙂

A jak sukně vypadala původně je alespoň trochu vidět na této fotce: