Do postele

Nevýhodou příliš malého byty (nebo třeba i velkého), ve kterém ale bydlí hodně lidí, je, že ne všichni mohou mít vlastní ložnici. Je také spousta výhod, jako třeba to, že člověk není téměř nikdy doma sám a vždy najde někoho, s kým si může popovídat.

Obal na polštář vlevo jsem před nějakou dobou také šila.

Ohledně té vlastní ložnice, je několik možností, jak to vyřešit. Jednou z možností je právě spojení obývacího pokoje s ložnicí. V případě, že daná místnost je spíše menší velikosti, je nejjednodušší variantou výběr gauče, na kterém se dá pohodlně spát každý den.

Rozkládacích gaučů je všude spousta, ale ty většinou nebývají tak pohodlné, takže lepší variantou je takový gauč, který má v sobě matraci, na které se dá dobře spát.

Vzhledem k víceméně dobré zkušenosti s tímto typem gauče - postele, jsme se se ségrami rozhodly jeden takový koupit domů. Oproti tomu předchozímu měl tento nový ale drobný nedostatek. A to ten, že když se člověk chtěl zády opřít, tak tam byla díra (aby se do daného prostoru dala složit matrace).  A tak jsme to vyřešily tak, že jsme použily odřezky z molitanových desek, na které jsem ušila obal a tím se vyplní prázdný prostor, aby se dalo pohodlně opřít. 

Látku jsme vybraly potahovou, co nejvíce podobnou té, kterou je potažen celý gauč, pouze v odlišné barvě. Obaly jsou na zip, takže je možné je případně i vyprat. A mají popruhy, za které je lze snadno z prostoru v posteli vytáhnout.

Za fotky i pomoc při výrobě opět děkuji Anče.