Trabantem napříč kontinenty

„Svět patří těm, co se neposerou!“

Myslím, že je málo lidí, kteří ode mě ještě neslyšeli o žlutém cirkusu, ale i tak jsem se rozhodla napsat článek i sem. Návštěvy divadel jsou trochu jiné než přednášky o cestování, ale na druhou stranu je to také společenská událost. Po té, co jsme navštívili čtvrtou přednášku, jsem usoudila, že bych se o tyto zážitky mohla podělit i zde. 

O trabantích výpravách jsem občas něco zaslechla u dříve, ale nikdy se mi to nechtělo příliš studovat a nějak víc se tím zabývat. Až mi Martin jednou pustil úplně první film, který natočili. Ne, že by to bylo až tak zajímavé (obzvlášť ve srovnání s těmi následujícími), ale pak jsme si pustili film další a další, až jsme zkoukli všechny. A to nejednou! 

Celé to vzniklo pod vedením Dana Přibáně. V roce 2007 se tříčlenná posádka vydala na Hedvábnou stezku. K tomu stačil jeden trabant, protože podle Danových slov si původně mysleli, že až trabant „umře“, tak to dojedou stopem. O dva roky později se již ve složení čtyř lidí vydali napříč Afrikou. Trabanty vzali tentokrát dva, protože jeden zapadlý trabant sám sebe prý nevytáhne. A také se špatně točí auto, když v něm zrovna sedíte. Z obou těchto cest vznikly filmy, které jsou ale spíše dokumenty. Ten první určitě a ten druhý tak napůl.  

Změna přišla v roce 2014, kdy se výprava vydala do Jižní Ameriky. Posádka se rozrostla na dvojnásobek a pro 8 lidí se muselo vzít také více dopravních prostředků. Kromě dvou trabantů se zde objevil ještě maluch (protože ten se na rozdíl od třetího trabantu vejde do kontejneru) a jawa. Zajímavostí tentokrát bylo i to, že se posádka stala mezinárodní. Kromě Slováka totiž přibrali ještě dva Poláky. (Čehož Dan možná později litoval, obzvlášť, když Radek dvakrát ztratil pas...) Z této cesty vyšel film a dvanáctidílný seriál. O této cestě se také asi dočtete více na těchto stránkách. A nebo se rovnou podívejte na film nebo seriál! 

Zatím poslední cesta proběhla v roce 2016, která byla nejdelší a podle slov účastníků asi také nejnáročnější. Tentokrát se vydali do Austrálie a Asie. Trabanty zůstaly stále dva, maluch také, ale k jawě přibyla ještě čezeta. Posádka zůstala mezinárodní, ale opět se rozrostla. Dva (později jen jeden) Poláci, jeden (a později dva) Slovák a jedna Slovenka a pět Čechů. Dva účastníci však byli vozíčkáři a tím jel jeden trabant, ve kterém nebyla ani noha. I přesto, že to bylo náročné a auta se sypala, co mohla, povedlo se dorazit až do cíle, i když trochu později a trochu jinak, než bylo původně v plánu. Film z této cesty vznikl skvělý a seriál ještě lepší! Více se dočtete tady. Nebo na fb stránkách.

Ale pokud se toho chcete dozvědět ještě více, doporučuji zkouknout všechny díly seriálů a filmy. A pak si zajít na přednášku! My jsme byli dvakrát na přednášce Furt na cestě o cestě přes Austrálii a Asii, jednou na Best of ze žlutých trabantů a jednou o Africe. A musím říct, že to všechno bylo hrozně super. Člověk už některé Danovy vtípky zná, očekává a předpokládá, ale i tak je to super. Chvíli mi však trvalo, než jsem si poprvé zvykla, jak Dan mluví. Otázky po přednášce většinou také bývají dost podobné. Bylo hrozně zajímavé srovnání první a poslední cesty. Co se týče přednášky Best of, tak to bylo ze začátku trochu zmatené, protože se člověk musel zorientovat o jaké cestě Dan zrovna mluví. Ale tato přednáška byla naprosto vyčerpávající a také nejdelší.

Asi nemá smysl tady vypisovat všechno, co mě na cestách zaujalo a pobavilo, protože toho je hodně a bude lepší, když se na to sami podíváte. Určitě bych to mohla doporučit, protože filmy i seriály naprosto vtáhnou do děje. A přednáška vše krásně doplní.

Jedna věc je totiž to, že se člověk „podívá“ na místa, kam by se třeba jinak nedostal, ale hlavní myšlenkou je především prezentace toho, že když člověk jen pomyslí na to, že by něco mohlo jít, tak to prostě půjde. „Když se chce, tak to jde!“ Jde jen o to, trochu chtít a trochu se snažit a tento projekt dokazuje, že to může fungovat. Takže se zvedněte a jděte si splnit své sny! ☺