Do Hudebního divadla Karlín nás vzala babička na operetu Mam'zelle Nitouche od F.Hervého. Příběh začíná v klášteře, kde jistý pan Célestin je varhaníkem a učitelem zpěvu. Nejvzornější chovankou a nejlepší zpěvačkou v klášteře je Denisa de Flavigny, která má být provdána za poručíka Fernand de Champlatreux. Do Paříže ji má doprovodit právě pan organista Célestin. Denisa však ale zjistila, že Célestin složil operetu pod jménem Floridor a její premiéra má být zrovna tento večer. Domluví se tedy, že na něj počká v hotelu a pojedou do Paříže pozdějším vlakem, protože autor na premiéře chybět nesmí. Denisa však z hotelu uprchne, jelikož ji divadlo velmi láká. Potká se tam s Fernandem de Champlatreux a padnou si do oka bez toho, aby tušili, že jsou zasnoubeni. Denisa se mu totiž představí jako Mam'zelle Nitouche. Hlavní role operety Corinna, která se dozvěděla, že její Floridor šel do hotelu s nějakou mladou slečnou, odmítá hrát a odchází z divadla. Shodou okolností se tam vyskytne Denisa, která umí celou operetu nazpaměť a může tedy hlavní roli převzít a sklízí velký úspěch. Když se s Célestinem snaží stihnout vlak, zadrží je vojenská hlídka a odvede je do kasáren. Tam se právě koná zábava a mezi nimi je i Fernand. Denisa se k nim ráda přidává a organistovi nezbývá než jiného než se přidat také. Náhle však přichází velitel a Denisa se musí převléci za kadeta. Když se konečně dostali z kasáren, bylo už ráno, a tak se vrací do kláštera. Denisa musí vysvětlit matce představené proč se vracejí, ale jelikož je její oblíbenkyní, tak stačí výmluva "že se nechtěla vdávat a chtěla se vrátit zpět". V tu chvíli zjistí, že její snoubenec se jmenuje Fernand de Champlatreux a prý si vybral jinou, a proto si Denisu už vzít nechce. Denisa se tedy rozhodne, že "poručíka obrátí na pravou víru" a při té příležitosti se mu prozradí. Nakonec jim v cestě už nic nestojí.
Představení bylo dost dlouhé, ale celou dobu jsem se velmi bavila. Je zde zobrazen velký kontrast kláštera, jehož chovanky jsou slušné a naivní, divadla, které bylo v té době bráno poněkud jinak než jej bereme dnes, a kasáren, kde jsou jen samí muži. Mam'zelle Nitouche jsem viděla ve filmové podobě z roku 1977 a byla jsem tedy dost zvědavá na divadlo. Nevím co se mi nakonec líbilo víc, oboje mělo svoje pozitiva a samozřejmě ztvárnění v divadle je složitější. Musím však říci, že herci odvedli skvělé výkony.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady a k tomu tamvě modrou košili, kterou mám moc ráda.
http://www.hdk.cz/repertoar/27-mamzelle-nitouche/
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)