V neděli jsem se vrátila po 16-ti dnech z jedné louky uprostřed Novohradských hor, poblíž Malont. Už devátý rok jsem zde strávila prvních 14 dní prázdnin.
Letos jsem měla na starost i celotáborovou hru. Bylo to dost náročné a i přestože jsem na jednu stranu měla pocit, že vůbec nic nedělám, přijela jsem do Prahy hodně unavená. Myslím, že celotáborovka nedopadla nijak katastrofálně, ale vidím takhle zpětně věci, které jsem mohla udělat jinak a lépe. Počasí nám také vyšlo krásně a pršelo převážně jen ke konci tábora. Mám dojem, že to tentokrát uteklo mnohem rychleji než jindy a mrzí mě vlastně, že jsem nemohla zůstat ještě týden na louce s pár lidma, co si tam protáhli pobyt.
Na louce byla taková pohoda, když si člověk zapnul telefon jednou za den, vyřídil pár sms a pak mobil zase vypnul a někam schoval. Dá se tam chodit ve starém pohodlném oblečení a nikomu to nevadí. Je vidět na druhý konec louky a nikde nebylo nic, co by omezovalo prostor. Bylo krásné jít se večer projít po louce a vidět ty týpka ve kterých hořel oheň, podívat se na nebe a vidět neuvěřitelné množství hvězd a jen tam tak stát a koukat. Navštívit dětská týpí a slyšet od dětí, co se jim za ten den povedlo a co se jim líbilo. Podívat se do kuchyně co zbylo od oběda nebo od večeře, posadit se na kamna, která jsou přes den rozpálená, ale večer už jen příjemně hřejí. Pak dojít k sobě do týpka, pokecat s ostatníma vedoucíma a lehnout si do spacáku na postel poskládanou jen z pár dek a usínat s pohledem do ohně.

Je fajn, když přijedou i bývalí vedoucí a zapojují se do práce, tak jako to bylo dřív.
Je spoustu těch úžasných věcí, které nikde jinde nejsou a já se tam vždy moc těším i přestože vím, že mě tam kromě těch nádherných věcí čeká i práce a vím, že pak pojedu domu unavená. Ale všechno, co jsem zatím vyjmenovala a vlastně ještě mnohem víc krásných věcí, které se sem ani nedají napsat, stojí za to, abych se tam zase vracela a podílela se na chodu tábora. Takhle krásné to tam dělají hlavně ti lidé, kteří se tam tak jako já rádi vrací a chtějí si to tam užít.

Možná jsou lidi, kteří tohle nepochopí a myslí si o mě, že jsem blázen, že tomu věnuji relativně dost času a vlastně z toho nic nemám, ale 2 týdny na louce v Novohradkách, a celkově všechny akce, jsou pro mě dostatečnou odměnou.
Alespoň malé přiblížení díky fotkám zde a zde a zde.
Moc pěkný článek, mám radost, že tábor proběhl bez potíží a že jste si ho i vy užili...snad za rok bude další stejně dobrý a pak další a další a další...
OdpovědětVymazatDěkuji :) pár problémů se tam vyskytlo a myslím, že každý by mohl říct něco, co tam bylo špatně, ale na louce (alespoň pro mě) zůstávají převážně ty dobrý vzpomínky, a proto se tam budu ráda vracet a doufám, že i ostatní...
VymazatTábor bez potíží? :D Eliško zkus teď napsat něco objektivního..;)
OdpovědětVymazatBez potíží úplně nebyl, ale člověk vždy radši vzpomíná na to pěkné a z chyb se snaží poučit :)
VymazatPřipomínáš mi mě před pár lety. :-) Moc hezky jsi to napsala. Snad se mi taky ještě někdy podaří se tam vrátit.
OdpovědětVymazatPopelka
Dík :)
Vymazat