pondělí 29. srpna 2016

Retro

  Během tohoto týdne jsme navštívily obě současné Retro výstavy v Praze.  Jedna je v Tančícím domě a člověk zde najde věci ze 70. a 80. let. Druhá výstava je v Národním muzeu a jsou tady věci z trochu širšího období, ale především z 1. pol. 20. století. Na obou místech jsou vystaveny staré obaly od různých potravin, auta, šaty, boty, různé přístroje z domácnosti apod.

V Tančícím domě jsme se mohly např. podívat, jak vypadal obchod. Já si to pamatuju už spíše jen z dětství a filmů, jak za pultem stála paní prodavačka a člověk jí nadiktoval, co chce. Také zde byl postaven obývák s kuchyní i s různými spotřebiči. Nebo také stan, se kterým se dříve jezdilo na dovolenou převážně po Čechách, protože jinam se nesmělo. Mimo jiné tu promítali staré reklamy, většinou docela vtipné. Na této výstavě zavzpomínala především mamka s tetou na své dětství, protože to bylo přesně to období.
 


 V Národním muzeu naopak vzpomínala na mládí spíše babička. Výstava byla převážně o šatech a módě, což mě samozřejmě zaujalo, obzvláště také proto, že většinu věcí jsme mohly porovnat se současnými věcmi. V některých okamžicích člověk přesně nevěděl, který z vystavených modelů je původní, a který ze současnosti, ale nějaký rozdíl přeci jen vidět byl. Jednak byli lidé o něco drobnější, než jsme v současnosti my, jednak byl vidět rozdíl v látkách, které byly dostupné a používaly se.


Já příliš vzpomínat nemohla ani na jedné z těchto výstav, ale to neznamená, že by se mi výstavy nelíbily. Bylo to zajímavé přiblížení toho, co člověk zná většinou hlavně z filmů nebo z vyprávění. Výstava v Národním muzeu se mi líbila o něco více, protože, jak jsem již zmínila, bylo zde více šatů, ale také proto, že jsme věci mohly porovnávat. Vždyť proto je to retro, ne? Protože spoustu modelů, které tam byly vystavené, můžeme i dnes běžně potkat, i když trochu upravené.

1 komentář:

  1. Jak to, ze se tak "citlive" vnima, myslim treba prave v mode, co uz prave neni in. Ja to naposled vnimal ve 14, takze si to uz moc nepamatuji. Ale z vetsiho odstupu uz dokazeme pri řeči o rozdílech mluvit jen o nekolika malo vyznamnych rozdilech, jako je treba material?? Jak by ne?, když chemie, zejmena v Asii jde kazdy den tak dopredu... My tu ale mluvime o tom jemnocitu pritomne chvile, ktery se nas same snaží předvést prave v tom spravnem svetle s prave s tou spravnou atmosferou. Každá odchylka vic a vic tuto atmosferu narusuje. Az bychom nakonec s ni ztratili i samy sebe. Je to skutecne snaha o sebe sama a hluboke pochopenni nutnosti žít pomijivou přítomností, nebo je to trochu jinak?

    OdpovědětSmazat

Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)